Taková a zase jiná

20. října 2018 v 16:47 | Kate |  Témata týdne
Milý blogový světe,

každá živá bytost je jedinečná a my všichni blogeři jsme toho jasným důkazem. Každý rád jinak skládáme slova. Každý preferuje používání jiných synonym a jiný počet používaných synonym. Někomu jde gramatika včetně i/y a čárek lépe a někomu, jako třeba mne, to zorvna zas tak moc dobře nejde. Někteří hledí spíše do budoucna, jiní kolem sebe (někdy až nabubřele) hlásají, že "žijí pouze přítomností" a mnoho dalších je zahleděných do minulosti.
A já...?
Já jsem na pomezí toho všeho...


 

Zmeškané

11. března 2018 v 19:58 | Kate
Ani nevíte, jak se mi po tom krásném tvůrčím psaní stýskalo!
Seminárky, začátek psaní bakalářky, sem tam se podařilo psát na objednávku nějaké ty eseje ve vícero jazycích, nebo nějakou tu slohovou práci, za kterou pak zásluhy získal nějaký můj mladší příbuzný z nějakého kdo ví kolikátého kolena. Většina textu, který jsem v poslední dlouhé době vyplodila, byl bohužel strohý, věděcký, naprosto oproštěný od emocí, osobních zážitků a, dalo by se s klidem povědět, že šlo o text bezpáteřní. Pro člověka s povahou snílka a kreativce, to byla zabijárna...
A když jsem se po měsících a měsících opět zahrabala do své minulosti, tu náhle jsem si vzpomněla, že jsem vedla i jakýsi blog. A že mne to celkem dosti bavilo...
I tak jsem zapátrala ve své děravé paměti a vzpomenula jsem si na přístupové údaje. Pročetla jsem si dílo své mysli a shledala jsem, že většina toho se vlastně dá i celkem dobře číst.
A pak jsem zajela náhodou i na stránku téma-týdne, kde jsem s údivem zjistila, že některá témata mnou navržená, byla v minulosti tolika šikovnými lidmi zpracovaná.
I zaplesalo srdce mé a každý článek ve výběru blogu téma-týdne, napsaný pod mnou navrhnutým tématem, jsem se rozhodla přečíst...
Jak jen je mi líto, že jsem dříve nenašla odvahu vrátit se po stopách své minulosti a na blog opět zavítat.
Třebas jsem i já mohla svými názory obohatit zdejší blogový svět...
No, snad mne psaní opět chytne.
A snad ještě o mne blogový svět nějaký ten zájem projeví...
Těm, kdo toto čtete, i sobě samé přeji, aby náš pramen tvořivosti nikdy nevyschl a aby naše texty otřásly světem a změnily jej na co nejlepší!
Mnoho zdaru,
Kate

Nevěra

11. března 2018 v 19:39 | Kate |  Témata týdne
Bylo to hezké, bylo to šílené, bylo to bouřlivé. Šlo čistě jen o tělesné rozkoše, ikdyž začátek vypadal úplně jinak...
Nevěra - to je slovo, které jsem měla poslední měsíc na mysli nejčastěji.
Milenka - označení, pod které jsem spadala.
A to vše, jsem musela ukrýt před světem. To vše jsem musela, a stále ještě musím, držet v tajnosti. Top secret... Opravdu top top secret!!!!

 


Tři čísla - problém?!

11. září 2017 v 7:46 | Njina |  Tak různě o záchranářích
Inu, tak jsem si po cák delší pauze vzpomněla taky na to, že jsem kdys dávno byla i blogerka. Usadila jsem svou zadnici na tvrdou kolejní židli, noťáska jsem ladně pohodila na stůl a v hlavě jsem si poštimovala myšlenky.
V tu chvíli jsem ovšem zjistila, že tak nějak už si ani nepamatuju jak se píše něco jinýho, než zrovna seminárky, semestrálky a další taakový kravinky se serepetičkama.
Rozhodla jsem se na to ale slavnostně hodit bobka a prostě psát jak mi zobák narost.


Dělat všechno pro druhé

27. srpna 2017 v 16:10 | Kate |  Témata týdne
Znáte pojem "syndrom spasitele", "syndrom pomocníka" či "syndrom Matky Terezy"? Oba tyto názvy se pojí k jedinému - k člověku, který vše co dělá, dělá jen a pouze pro druhé.
Spasitelé mají často bytelnou potřebu všem pomáhat, poměrně často svou pomoc přímo vnucují. Nejprve raději dodělají věci pro ostatní, teprve poté se vrhnou do svých. Každého chtějí stůj co stůj ochránit před bolestí a před jejich vlastními omyly. Spasitelé jsou prostě věční ochránci a pomahači. Jsou to takové další Matky Terezy.


V náručí zkušenosti

20. srpna 2017 v 21:02 | Kate
Viděla jsem smrt.
Pracovala jsem s ní - bok po boku.
Obě jsme pracovaly ve stejný čas, obě se stejným cílem - pečovat o život. Jen jsme k tomu každá používala jiné metody a prostředky.
Pracovala jsem teď po dlouhé měsíce s lidmi, kteří můj život překonali čtyřnásobně. Pracovala jsem s lidmi, kteří po Zemi chodili čtyřikrát déle, nežli já.
Ti lidé se narodili do nějakých rodin. Byli něčími syny a dcerami. Měli své přátele. Měli své sny. Měli své problémy. Prožili ve svých životech různé lásky.
Na mnohé okamžiky v jejich životech jim bylo, díky stáří, umožněno zapomenout, ale na mnoho událostí vzpomínali ti staří lidé i s posledním výdechem.
Umírat jsem viděla bývalé zdravotní sestry, truhláře, prodavačky, učitele, tovární dělnice, matky, otce, tvrdě pracující muže i ženy...


Článek po dlouhé době ;)

10. srpna 2017 v 14:55 | Kate |  Názory
Vážení a drazí - času je pomálu, věcí na vyřešení je hodně a míra únavy narůstá. Přimět se nyní psát nějaké články na blog, bývá nesmírně těžké a po nějakou dobu to nyní bylo dokonce nemožné.
Ach, jak ráda bych bývala byla obohatila internetový blogový svět o nějaký svůj názor, myšlenku či o zážitek. Ach, jak moc se mi po takové možnosti stýskalo...

Jak odradit potencionálního přítele

4. května 2017 v 15:23 | Kate
Jelikož mé zkušenosti v oblasti vztahů jsou jen velice omezené a rady se mají podávat jen tehdy, když jste v dané oblasti odborníkem, mé nynější rady jsem se rozhodla věnovat těm šťastným z vás, milé dámy, které hodláte své budoucí možná-přítele hezky a pěkně odradit...
A věřte mi, že se čtyřmi hlubokými zářezy na srdečním svalu, mne v této kategorii můžete za odborníka s klidem považovat.. ;-)
Taže začneme, ne?



Jak se nezamilovat do kamaráda

25. dubna 2017 v 18:23 | Kate
Znáte takové ty kluky, se kterými si rozumíte víc než s kýmkoli jiným? Ty kluky, se kterými se dá mluvit kdekoli, kdykoli a téměř o čemkoli? Ty kluky, kteří odepíšou VŽDYCKY?
Tak teď nemluvím o těch, které jste "vyfriendzonovaly", ale mluvím o kamarádech. O neteplých, nefrigidních, ale obyčejných heterosexuálních kamarádech.
Jako že si jindy na nic nevsázím, teď udělám výjimku a vsadím si na to, že nejsem jediná holka na světě, která se až celkem dost často zamilovává do svých kamarádů. Dost často jsou ti kamarádi bohužel i moji spolužáci/kolegové zároveň.
A jelikož následné případné hádky a roztržky kazí partu, rozhodla jsem se pro agresivní krok - přikázala jsem si chovat se dle pravidla "Co je v domě není pro mě!" aneb "Ruce pryč od spolužáků, kolegů a kamarádů!".

Nu, a abych si to ulehčila - vytvořila jsem si seznam toho co dělat a toho co nedělat...
Ti, kdo touží taktéž nemilovat kamarády, nechť mne raději poslechnou - spotřeba papírových kapesníčků a produkce čokolády sice klesne, ale však oni se výrobci brzy vzpamatují... ;-)


Jak se nezamilovat

21. dubna 2017 v 10:03 | Kate
Mým věčným problémem je zamilovanost. Stačí, aby se ke mně někdo hezky choval (byť i jen jednou), aby se mnou nějak intenzivněji komunikoval a má maličkost začíná ihned fantazírovat o procházkách v rozkvetlých sadech, o vzájemném "splynutí duší", o osudných setkáních a o bílých šatech s vlečkou...
Ona by láska nebyla problém - naopak by to byla vítaná společnice.
Jenže v mém životě zatím láska neměla moc velký úspěch a doposud veškerá možnost nějak jí prožít s vhodným protějškem skončila (přinejmenším) fiaskem.
Druhým negativem mých zamilovaných eskapád je to, že své city většinou věnuji svým kolegům z oboru a při neúspěchu pak ztratím dobré kamarády a v životě mi po nich zbyde jen velká díra, a to bolí snad ze všeho nejvíc...

A jelikož mě dávno přestalo to věčné zamilovávání se bavit, rozhodla jsem se vykoumat nějaké triky, které mi prozatím (od té doby) vždycky fungovaly - jsou to triky jak se nezamilovat do kamarádů a sepsala jsem je pro stejné zoufalce, jako jsem já... ;-)

Tak nejprve obecné rady, jak zaručeně zahnat jakoukoli "láskovou" myšlenku...



Kam dál