Tři čísla - problém?!

11. září 2017 v 7:46 | Njina |  Tak různě o záchranářích
Inu, tak jsem si po cák delší pauze vzpomněla taky na to, že jsem kdys dávno byla i blogerka. Usadila jsem svou zadnici na tvrdou kolejní židli, noťáska jsem ladně pohodila na stůl a v hlavě jsem si poštimovala myšlenky.
V tu chvíli jsem ovšem zjistila, že tak nějak už si ani nepamatuju jak se píše něco jinýho, než zrovna seminárky, semestrálky a další taakový kravinky se serepetičkama.
Rozhodla jsem se na to ale slavnostně hodit bobka a prostě psát jak mi zobák narost.

 

Dělat všechno pro druhé

27. srpna 2017 v 16:10 | Kate |  Témata týdne
Znáte pojem "syndrom spasitele", "syndrom pomocníka" či "syndrom Matky Terezy"? Oba tyto názvy se pojí k jedinému - k člověku, který vše co dělá, dělá jen a pouze pro druhé.
Spasitelé mají často bytelnou potřebu všem pomáhat, poměrně často svou pomoc přímo vnucují. Nejprve raději dodělají věci pro ostatní, teprve poté se vrhnou do svých. Každého chtějí stůj co stůj ochránit před bolestí a před jejich vlastními omyly. Spasitelé jsou prostě věční ochránci a pomahači. Jsou to takové další Matky Terezy.


V náručí zkušenosti

20. srpna 2017 v 21:02 | Kate
Viděla jsem smrt.
Pracovala jsem s ní - bok po boku.
Obě jsme pracovaly ve stejný čas, obě se stejným cílem - pečovat o život. Jen jsme k tomu každá používala jiné metody a prostředky.
Pracovala jsem teď po dlouhé měsíce s lidmi, kteří můj život překonali čtyřnásobně. Pracovala jsem s lidmi, kteří po Zemi chodili čtyřikrát déle, nežli já.
Ti lidé se narodili do nějakých rodin. Byli něčími syny a dcerami. Měli své přátele. Měli své sny. Měli své problémy. Prožili ve svých životech různé lásky.
Na mnohé okamžiky v jejich životech jim bylo, díky stáří, umožněno zapomenout, ale na mnoho událostí vzpomínali ti staří lidé i s posledním výdechem.
Umírat jsem viděla bývalé zdravotní sestry, truhláře, prodavačky, učitele, tovární dělnice, matky, otce, tvrdě pracující muže i ženy...

 


Článek po dlouhé době ;)

10. srpna 2017 v 14:55 | Kate |  Názory
Vážení a drazí - času je pomálu, věcí na vyřešení je hodně a míra únavy narůstá. Přimět se nyní psát nějaké články na blog, bývá nesmírně těžké a po nějakou dobu to nyní bylo dokonce nemožné.
Ach, jak ráda bych bývala byla obohatila internetový blogový svět o nějaký svůj názor, myšlenku či o zážitek. Ach, jak moc se mi po takové možnosti stýskalo...

Jak odradit potencionálního přítele

4. května 2017 v 15:23 | Kate
Jelikož mé zkušenosti v oblasti vztahů jsou jen velice omezené a rady se mají podávat jen tehdy, když jste v dané oblasti odborníkem, mé nynější rady jsem se rozhodla věnovat těm šťastným z vás, milé dámy, které hodláte své budoucí možná-přítele hezky a pěkně odradit...
A věřte mi, že se čtyřmi hlubokými zářezy na srdečním svalu, mne v této kategorii můžete za odborníka s klidem považovat.. ;-)
Taže začneme, ne?



Jak se nezamilovat do kamaráda

25. dubna 2017 v 18:23 | Kate
Znáte takové ty kluky, se kterými si rozumíte víc než s kýmkoli jiným? Ty kluky, se kterými se dá mluvit kdekoli, kdykoli a téměř o čemkoli? Ty kluky, kteří odepíšou VŽDYCKY?
Tak teď nemluvím o těch, které jste "vyfriendzonovaly", ale mluvím o kamarádech. O neteplých, nefrigidních, ale obyčejných heterosexuálních kamarádech.
Jako že si jindy na nic nevsázím, teď udělám výjimku a vsadím si na to, že nejsem jediná holka na světě, která se až celkem dost často zamilovává do svých kamarádů. Dost často jsou ti kamarádi bohužel i moji spolužáci/kolegové zároveň.
A jelikož následné případné hádky a roztržky kazí partu, rozhodla jsem se pro agresivní krok - přikázala jsem si chovat se dle pravidla "Co je v domě není pro mě!" aneb "Ruce pryč od spolužáků, kolegů a kamarádů!".

Nu, a abych si to ulehčila - vytvořila jsem si seznam toho co dělat a toho co nedělat...
Ti, kdo touží taktéž nemilovat kamarády, nechť mne raději poslechnou - spotřeba papírových kapesníčků a produkce čokolády sice klesne, ale však oni se výrobci brzy vzpamatují... ;-)


Jak se nezamilovat

21. dubna 2017 v 10:03 | Kate
Mým věčným problémem je zamilovanost. Stačí, aby se ke mně někdo hezky choval (byť i jen jednou), aby se mnou nějak intenzivněji komunikoval a má maličkost začíná ihned fantazírovat o procházkách v rozkvetlých sadech, o vzájemném "splynutí duší", o osudných setkáních a o bílých šatech s vlečkou...
Ona by láska nebyla problém - naopak by to byla vítaná společnice.
Jenže v mém životě zatím láska neměla moc velký úspěch a doposud veškerá možnost nějak jí prožít s vhodným protějškem skončila (přinejmenším) fiaskem.
Druhým negativem mých zamilovaných eskapád je to, že své city většinou věnuji svým kolegům z oboru a při neúspěchu pak ztratím dobré kamarády a v životě mi po nich zbyde jen velká díra, a to bolí snad ze všeho nejvíc...

A jelikož mě dávno přestalo to věčné zamilovávání se bavit, rozhodla jsem se vykoumat nějaké triky, které mi prozatím (od té doby) vždycky fungovaly - jsou to triky jak se nezamilovat do kamarádů a sepsala jsem je pro stejné zoufalce, jako jsem já... ;-)

Tak nejprve obecné rady, jak zaručeně zahnat jakoukoli "láskovou" myšlenku...



Nucena přihlížet

25. března 2017 v 9:44 | Kate |  Názory a vlastní tvorba
Má vysokoškolská maličkost bydlí na jedné krásné, pohodlné a blíže nespecifikované české koleji. Za spolubydlící má v tuto chvíli jen jednu dívku - nazvěme ji pro tentokrát Annie. S Annie se dá celkem slušně vycházet a čas od čase se sní dá dost dobře mluvit.
Ona výše zmíněná dívka Annie pochází z města, které je od naší koleje vzdálené na více jak 300 kilometrů. V tomto vzdáleném městě žije taktéž dívčin přítel, s nímž už je po 3 (pro ní) dlouhé roky. Nu, a znáte to - po třech letech vztahu už je dávno původní romantika a zamilovanost vtahu.
No a Annie nedostatek zamilovanosti zjevně řeší následovně...


Rychlé konce

1. března 2017 v 18:59 | Kate |  Názory
Mnoho lidí prožije celý svůj život a nic moc se jim nestane, a když se náhodou stane, situaci v rukou ani náhodou nemají.
U mě je to jiné...
Můj život se děje pro změnu až příliš rychle - bez času na odpočinek a srovnání myšlenek. Stále něco nového končí a něco nového začíná. Každé mé rozhodnutí vedlo k určité situaci a ne vždy mohla být ona situace označena za příjemnou.
Během pár posledních měsíců jsem nadobro opustila jednu lásku a vydala jsem se vstříc další, která ovšem stačila krachnout dříve, než-li vůbec začala.


Kdyby blbost kvetla

20. února 2017 v 23:25 | Kate |  Názory
Mám neskonalé "štěstí" sdílet svůj kolejní pokoj se dvěmi dalšími vysokoškolskými individui, které jsou stejně jako má maličkost v prváku na vejšce.
Se svými spolubydly zažívám příjemné, neutrální i horké chvilky.
Holčiny to nejsou špatné...
Jedna je stejná párty-spitka jako já, ta druhá na koleji skoro není a raději jezdí jen na ty přednášky, na které jezdit musí. Jedna tedy chlastá a přespává u jiných, druhá se tu objeví max. 2x či 3x do týdne a jen co pominou povinnosti vůči škole, zmizí jak pára nad hrncem.
Obě slečny opouštějí koleje každý víkend a má maličkost má tedy celý pokoj jen pro sebe minimálně na 2 dny (když se poštěstí tak je volno už i v pátek!!). Skvělá příležitost zvát si na pokoj přítele - kdybych ovšem nějakého měla - nebo pořádat divoké párty - ovšem to kdo by to pak uklízel, že? - a nebo prostě makat jak barevná, abych pak všechny prachy mohla do týdne do posledního halíře vyměnit za tekutý poklad jménem alkohol... (Ano, tohle z vás udělá vysoká škola, děti! Z abstinenta prachsprostého a vysmátého párty-alkoholika!)


Kam dál