Článek po dlouhé době ;)

10. srpna 2017 v 14:55 | Kate |  Názory
Vážení a drazí - času je pomálu, věcí na vyřešení je hodně a míra únavy narůstá. Přimět se nyní psát nějaké články na blog, bývá nesmírně těžké a po nějakou dobu to nyní bylo dokonce nemožné.
Ach, jak ráda bych bývala byla obohatila internetový blogový svět o nějaký svůj názor, myšlenku či o zážitek. Ach, jak moc se mi po takové možnosti stýskalo...
 

Jak odradit potencionálního přítele

4. května 2017 v 15:23 | Kate
Jelikož mé zkušenosti v oblasti vztahů jsou jen velice omezené a rady se mají podávat jen tehdy, když jste v dané oblasti odborníkem, mé nynější rady jsem se rozhodla věnovat těm šťastným z vás, milé dámy, které hodláte své budoucí možná-přítele hezky a pěkně odradit...
A věřte mi, že se čtyřmi hlubokými zářezy na srdečním svalu, mne v této kategorii můžete za odborníka s klidem považovat.. ;-)
Taže začneme, ne?



Jak se nezamilovat do kamaráda

25. dubna 2017 v 18:23 | Kate
Znáte takové ty kluky, se kterými si rozumíte víc než s kýmkoli jiným? Ty kluky, se kterými se dá mluvit kdekoli, kdykoli a téměř o čemkoli? Ty kluky, kteří odepíšou VŽDYCKY?
Tak teď nemluvím o těch, které jste "vyfriendzonovaly", ale mluvím o kamarádech. O neteplých, nefrigidních, ale obyčejných heterosexuálních kamarádech.
Jako že si jindy na nic nevsázím, teď udělám výjimku a vsadím si na to, že nejsem jediná holka na světě, která se až celkem dost často zamilovává do svých kamarádů. Dost často jsou ti kamarádi bohužel i moji spolužáci/kolegové zároveň.
A jelikož následné případné hádky a roztržky kazí partu, rozhodla jsem se pro agresivní krok - přikázala jsem si chovat se dle pravidla "Co je v domě není pro mě!" aneb "Ruce pryč od spolužáků, kolegů a kamarádů!".

Nu, a abych si to ulehčila - vytvořila jsem si seznam toho co dělat a toho co nedělat...
Ti, kdo touží taktéž nemilovat kamarády, nechť mne raději poslechnou - spotřeba papírových kapesníčků a produkce čokolády sice klesne, ale však oni se výrobci brzy vzpamatují... ;-)

 


Jak se nezamilovat

21. dubna 2017 v 10:03 | Kate
Mým věčným problémem je zamilovanost. Stačí, aby se ke mně někdo hezky choval (byť i jen jednou), aby se mnou nějak intenzivněji komunikoval a má maličkost začíná ihned fantazírovat o procházkách v rozkvetlých sadech, o vzájemném "splynutí duší", o osudných setkáních a o bílých šatech s vlečkou...
Ona by láska nebyla problém - naopak by to byla vítaná společnice.
Jenže v mém životě zatím láska neměla moc velký úspěch a doposud veškerá možnost nějak jí prožít s vhodným protějškem skončila (přinejmenším) fiaskem.
Druhým negativem mých zamilovaných eskapád je to, že své city většinou věnuji svým kolegům z oboru a při neúspěchu pak ztratím dobré kamarády a v životě mi po nich zbyde jen velká díra, a to bolí snad ze všeho nejvíc...

A jelikož mě dávno přestalo to věčné zamilovávání se bavit, rozhodla jsem se vykoumat nějaké triky, které mi prozatím (od té doby) vždycky fungovaly - jsou to triky jak se nezamilovat do kamarádů a sepsala jsem je pro stejné zoufalce, jako jsem já... ;-)

Tak nejprve obecné rady, jak zaručeně zahnat jakoukoli "láskovou" myšlenku...



Nucena přihlížet

25. března 2017 v 9:44 | Kate |  Názory a vlastní tvorba
Má vysokoškolská maličkost bydlí na jedné krásné, pohodlné a blíže nespecifikované české koleji. Za spolubydlící má v tuto chvíli jen jednu dívku - nazvěme ji pro tentokrát Annie. S Annie se dá celkem slušně vycházet a čas od čase se sní dá dost dobře mluvit.
Ona výše zmíněná dívka Annie pochází z města, které je od naší koleje vzdálené na více jak 300 kilometrů. V tomto vzdáleném městě žije taktéž dívčin přítel, s nímž už je po 3 (pro ní) dlouhé roky. Nu, a znáte to - po třech letech vztahu už je dávno původní romantika a zamilovanost vtahu.
No a Annie nedostatek zamilovanosti zjevně řeší následovně...


Rychlé konce

1. března 2017 v 18:59 | Kate |  Názory
Mnoho lidí prožije celý svůj život a nic moc se jim nestane, a když se náhodou stane, situaci v rukou ani náhodou nemají.
U mě je to jiné...
Můj život se děje pro změnu až příliš rychle - bez času na odpočinek a srovnání myšlenek. Stále něco nového končí a něco nového začíná. Každé mé rozhodnutí vedlo k určité situaci a ne vždy mohla být ona situace označena za příjemnou.
Během pár posledních měsíců jsem nadobro opustila jednu lásku a vydala jsem se vstříc další, která ovšem stačila krachnout dříve, než-li vůbec začala.


Kdyby blbost kvetla

20. února 2017 v 23:25 | Kate |  Názory
Mám neskonalé "štěstí" sdílet svůj kolejní pokoj se dvěmi dalšími vysokoškolskými individui, které jsou stejně jako má maličkost v prváku na vejšce.
Se svými spolubydly zažívám příjemné, neutrální i horké chvilky.
Holčiny to nejsou špatné...
Jedna je stejná párty-spitka jako já, ta druhá na koleji skoro není a raději jezdí jen na ty přednášky, na které jezdit musí. Jedna tedy chlastá a přespává u jiných, druhá se tu objeví max. 2x či 3x do týdne a jen co pominou povinnosti vůči škole, zmizí jak pára nad hrncem.
Obě slečny opouštějí koleje každý víkend a má maličkost má tedy celý pokoj jen pro sebe minimálně na 2 dny (když se poštěstí tak je volno už i v pátek!!). Skvělá příležitost zvát si na pokoj přítele - kdybych ovšem nějakého měla - nebo pořádat divoké párty - ovšem to kdo by to pak uklízel, že? - a nebo prostě makat jak barevná, abych pak všechny prachy mohla do týdne do posledního halíře vyměnit za tekutý poklad jménem alkohol... (Ano, tohle z vás udělá vysoká škola, děti! Z abstinenta prachsprostého a vysmátého párty-alkoholika!)


Ve chvílích hluboké krize

15. ledna 2017 v 13:07 | Kate |  Názory
Každý z nás si občas musí projít nějakou tou krizí, aby jeho život byl zas o něco bohatší a jedinečnější.
V těch chvilkách krize zvládáte snad jen základní věci, mezi něž patří dýchání a občasné mrknutí. Oči máte třebas i otevřené, ale za nimi je prázdno - nikdo není doma. Vy si totiž na křídlech vzpomínek a roztěkaných myšlenek poletujete neznámo kde. V hlubokém zamyšlení se vám hlavou honí všelicos. Nejčastěji je to mix všeho a ničeho zároveň. Myšlenky se vynořují a opět zapadávají prachem, neboť zmizí dříve, než si je vůbec dokážete plně uvědomit.
Jste unavení, nemáte náladu - no, možná tak leda náladu se přejíst čímkoli, co je v dosahu.
"Za tohle může to depresivní počasí", říkáte si a stále bez pohnutí ležíte v posteli a čučíte do prázdna...



Drobnosti, které těší

27. prosince 2016 v 23:45 | Kate |  Názory
Naše životní cesta je vydlážděna vzpomínkami, zážitky a zkušenostmi. Díky minulosti můžeme mít vůbec nějakou budoucnost a co víc - právě minulost má nezanedbatelný podíl na tom, jak ona budoucnost bude vypadat. Celým životem nás provází lidé. Začíná to rodiči. Ti nám dají základní dovednosti a vědomosti k přežití v tom velkém krutém světě za zdmi rodinného "hnízda". Pak přijdou kamarádi a nahradí roli rodičů. Z kamarádů se stanou přátelé a praví přátelé jsou zlatým dolem pro každého. S přáteli přijde ještě člověk, na kterém nám bude záležet ještě o kousíček víc a jiným způsobem, z něj se stane životní partner. Tyto tři "skupiny" lidí, tedy rodina, přátelé a partner, se stanou základem našich životů. Vzniknou vazby, které nepůjdou jen tak lehce zničit, budou-li budovány opravdu poctivě.
A vzpomínky se budou kupit. Jedna přes druhou budou překrývat každou vteřinu našich životů. A až nám vlasy zešednou, až budeme staří a třebas i trochu nemocní, vždy si rádi sedneme k zapálenému krbu a s pohledem upřeným do žlutých, klidných plamenů ohně, budeme vzpomínat.
Vybaví se nám zajisté důležité věci, jako první polibek, maturitní ples, první láska, odchod rodičů, narození dítěte a kdo ví co ještě nás za ty dlouhé roky potká...
Čím déle ovšem budeme u toho krbu sedět a pozorovat oheň, tím více vzpomínek vytane. Až přejdeme ony důležité milníky naší historie, objeví se vzpomínky, které potěší a zahřejí. Budou to drobnosti. Ano, drobnosti. Vždycky jsou to drobnosti.


Na chvíli normální

13. prosince 2016 v 11:44 | Kate
Ach, ten dnešní hon za originalitou. Individualismus nám tu bují ve velkém a my jeho růst ještě podporujeme. Lidé se uměle snaží být všechno jen ne mainstream. Hipsteři pohrdají světem a svět pohrdá hipstery. Každý se snaží zanechat ve světě svojí vlastní nezapomenutelnou a originální stopu. Každý chce být čirý originál...


Kam dál