Shai Ora - Dar Světla 1

28. listopadu 2013 v 18:54 | Njina |  Vlastní tvorba

Nebe má barvu krve. Ležím v posteli, jsem rozespalá. Vím, že se mi v noci musel zdát nějaký sen, ale nemohu si na něj vzpomenout. Nikdy si nemohu vzpomenout. Všichni mí přátelé mi ráno cestou do školy vyprávějí, co bláznivého nebo krásného se jim zase v noci zdálo. Poslouchám je pozorně, ale nemohu přidat i svou troškou do mlýna-nemám totiž nic, co bych jim mohla vyprávět. Ach, jak mi snění chybí.


Den probíhá zcela normálně. Nestane se nic zvláštního, nic magického co by mě vytrhlo z toho příšerného stereotypu moderního "civilizovaného" světa.
Cestou ze školy se rozhodnu vzít to domů menší oklikou přes les. Je zima. Velké studené sněhové vločky mi přistávají ve vlasech a na řasách. Po chvilce roztají a já si říkám, proč musejí zmizet? Co udělaly tak špatného, že jejich existence se měří v minutách...
Už nechci přemýšlet! Jen mě to zbytečně naplňuje smutkem a pocitem, že je svět zbytečný - což je neskutečná blbost!! Jednou jsem tu a budu tu, i kdyby mamuti padali, já se života tady dobrovolně nevzdám - a to mi věřte!
Vyndavám sluchátka a dávám si je do uší. Pouštím si písničku People help the people od Birdy...

"God knows what is hiding in those weak and drunken hearts
I guess you kissed the girls and made them cry
those Hardfaced Queens of misadventure..."

Zpívám si ji. Je to má oblíbená píseň, kterou zpívá úžasná zpěvačka...Slova písně se dotkly mého srdce. Osamělá slza skanula z mé tváře na zem. V okolí nikdo není, což je dobře - nikdy totiž nebrečím na veřejnosti, je to zženštilost :D... Rychle ji setřu rukáve a přidám do kroku.
Pomalu se stmívá. Zimní dny jsou krátké a já končím ve škole až ve čtyři. Les se mi zdá čím dál tím víc nepřátelštější. Ještě zrychlím... Teď již nejdu, ale běžím po zmrzlé lení cestě.

"People help the people
And if you're homesick, give me your hand and I'll hold it...."

Každým krokem jsem stále blíž domovu. Když dorazím ke vstupním dveřím, je již naprostá tma. Hvězdy na mne hledí z nočního nebe. Najednou mi můj strach ze tmy a z lesa přijde nesmyslný... "Čeho ses, sakra, tak moc bála?! Veverek?"řeknu si pro sebe. Písnička dohrává...

"People help the people
Nothing will drag you down
Oh and if I had a brain, Oh and if I had a brain
I'd be cold as a stone and rich as the fool
That turned, all those good hearts away."

A je to... Odemykám dveře, rozvětsím v předsíňce a věnuji poslední pohled na asi půl kilometru. Mezi stromy se něco pohnulo. Srdce se mi rozbuší jako o život. "Klid, to se ti asi jenom něco zdálo, ty hloupá!"utišuji se. Pohnulo se to znovu... Bože, co to je?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miki, Míša, "Ségra" Miki, Míša, "Ségra" | 15. listopadu 2015 v 23:44 | Reagovat

To jako vážně? Proč si to ukončila v tom nejnapínavějším??? O_O ale píšeš moc hezky ;-)

2 Njina Njina | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 19:03 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se i 2 roky staré články, které psala má maličkost, mohou někomu líbit... :-) Upřímně - jsem překvapena, žes je vůbec mezi ostatními objevila. :-D
Moc děkuji za komentář, který mi připomněl jejich zapomenutou existenci... :-)

3 Miki, Míša, "Ségra" Miki, Míša, "Ségra" | 16. listopadu 2015 v 19:05 | Reagovat

[2]: Líbit je slabé slovo, jsem z toho úplně nadšená :-D
Já najdu všechno, když hledám ;-)
Jak si na tohle mohla zapomenout??? O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama