Shai Ora - Dar Světla 2

29. listopadu 2013 v 19:26 | Njina |  Vlastní tvorba

Z lesa vychází temná silueta. Ať je to co je to, ani trochu mi to nepřipomíná člověka. Moje nervy jsou napjaté až k prasknutí. Srdce mám snad až někde v krku. To něco se dostává do kruhu světla, které vrhá ode mě nejvzdálenější pouliční lampa. Myslím, že už magořím! Na okamžik se mi zdálo, že lampa blikla a ta postava změnila tvar. Teď je to ale rozhodně člověk.


Jsem zvědavá, kdo to je. Přivřu dveře a sednu si na lavičku před domem. Dělám, jako bych se dívala na hvězdy, ale ve skutečnosti nespouštím oči z té osoby, která se ke mě přibližuje. Je ode mě už jen asi deset metrů daleko, když konečně rozeznám v matném světle pouliční lampy návštěvníkovi rysy. Uleví se mi. Je to má kamarádka Joe - její jméno je sice Jana, ale já jí říkám takhle, víc se mi to k ní hodí a ona si nestěžuje.
"Ahoj, jak ses měla dnes?" zeptá se hned jak mě uvidí.
"Celkem to ušlo a ty?"zeptám se ze zdvořilosti.
"Úplně úžasně! V centrum otevřeli novej obchod s oblečením a já si řekla, že ti musím koupit něco ke svátku. Na vyzkoušej si je." Podává mi igelitovou tašku s modrými dlouhými šaty uvnitř.
"Jsou hezký Joe, ale víš, že šaty nenosím."
"Vím, ale něco ti přeci dát musím. Navíc jsem získala lístky na nějakej maturák, takže jdeš povinně se mnou. A bez komentů! Je to zejtra. To nic na práci nemáš, takže prostě jdeš."
Znám ten tón. Už se rozhodla a nic s ní nepohne. Navíc zítřek mám vážně celý volný, tak vlastně proč ne?
"Fajn!" Vzdávám to. "Děkuju. Vezmu je na procházku. Jo a pozítří jdu do kina. Nechceš se přidat?"
"Ráda bych, ale mám rande. Ten kluk co mi dal lístky mě pozval. Je prej ze čtvrťáku byl milej a celkem ušel, tak jsem řekla jo."
"Jsem ráda, že jsi si konečně někoho našla a mě dáš pokoj."
"Áá, nebuď zlá. Počkej na tom maturáku. S těma šatama a účesem ode mě po tobě budou slintat všichni kluci co jich tam jen bude."
" No, uvidíme.Jsem dneska úplně grogy. Jdu spát! Dobrou a sladké sny..." Popřeji Joe a odcházím.
"I tobě!" Zavolá na mě přes rameno a dál se věnuje svému.

Ležím v posteli, jsem unavená, ale vytoužený spánek pořád nepřichází. Začínám počítat ovečky - no co jiného můžu dělat? U dvou sté osmdesáté konečně usínám...

A probouzím se naprosto svěží. Znovu žádný sen. Vstávám z postele, protahuji se a mířím k oknu, abych roztáhla záclony. Venku je slunný den.
Ještě rozespalá se vydávám ke dveřím do koupelny, ale po cestě zakopávám o křeslo. Bolest mě konečně probírá.
"Jsem si naprosto jistá, že tu včera večer ještě nebylo."mumlám si nakvašeně a přitom foukám na rozbolavělý palec. "To byla ale šlupka!" Rozhlížím se po pokojíku... "Tak moment... Kde to, sakra,... Au!!" Rychle se napřimuji, ale to byla zjevně chyba. Polička zamnou mi odmítala uhnout z cesty, a tak se naše trajektorie setkávají. Vítězně z toho ovšem vyšla ta polička. Já naopak mám nyní na hlavě bouli a nakopnutý palec, navíc jsem neznámo kde... No, tenhle den teda začal vážně skvěle!
Otevírám skříň, ale jediné dvě věci, které v ní jsou je můj modrý kamínek pro štěstí navázaný na černé šňůrce, modré šaty od Joe, které jsem večer dostala, tmavě modrý zimní kabátek a moje oblíbené boty - černé vysoké kozačky bez podpatku. Oblékám si věci, které mám ve skříni. Vlastně nemám na výběr - tedy pokud ovšem nechci vyjít ven v pyžamu...
Stojím před dveřmi, které oddělují můj pokoj od chodby. Pokládám chvějící se ruku na kliku. Musím vědět kde se právě nacházím a neznám lepší způsob jak to zjistit, než otevřít dveře a vyjít ven!
Zhluboka se nadechnu - a s výdechem je otevřu....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miki, Míša, "Ségra" Miki, Míša, "Ségra" | 15. listopadu 2015 v 23:49 | Reagovat

Ááááá, nemůžeš psát o trochu míň dobře, aby sem se od tvého příběhu mohla odtrhnou a jít spát? :-D Je to úžasný začátek, už se těším až mě pohltí další část ;-)

2 Kate Kate | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 19:13 | Reagovat

[1]: Další část leží na "dně" rozepsaných článků a Njina jí odmítá dokončit. Je to její dílo, takže bez povolení se ho nemůžu ani dotknout... Ale myslím, že po tvém skvělém komentáři to dokončí velice ráda. ;-)

3 Miki, Míša, "Ségra" Miki, Míša, "Ségra" | 19. listopadu 2015 v 17:59 | Reagovat

[2]: Cože????? O_O To mě chce zabít??? :-| Doufám, že nad tímhle příběhem nezanevře a bude pokračovat, protože je to vážně povedené :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama