Adventní naplnění osudu

5. prosince 2013 v 21:37 | Njina |  Témata týdne
Pro tenhle článek jsem nějaké informace vykoukala z webu http://talesworld.blog.cz/1312/moje-tema-tydne-2 ...
Snad se vám bude líbit...




Je zima a tma. Slunce vyjde až za několik hodin. Velké sněhové vločky se bez jediného zvuku snášejí na zem, aby se přidaly k tisícům vloček již spadlých a nyní tvořících hluboké závěje.
Opuštěnou lesní cestou pospíchá mladá, jemná dívka Mayan (=Nositelka Tajemství) v zelených šatech z obyčejné pytloviny se šněrováním vepředu, přes hlavu přehozenou hlubokou kapucí a přes ramena přehozený šedý vlněný plet, který si přidržuje rukou, aby nespadl. Hnědé vlasy jí splývají kolem bledého obličeje, ze kterého mráz vysál veškerou barvu. Třesoucími se promodralými rty šeptá modlitbu k Panně Marii, žádajíce o ochranu před démony a zlými lidmi. Je bosá a prokřehlá na kost.... Pospíchá do kostela na mši.
Do kostela jí zbývá ještě dlouhá cesta a času je málo. Nepřijde-li, kněz jí jistě obviní z čarodějnictví nebo z některé další zakázané praktiky. Oblečení, jež má na sobě, jen stěží stačí zabránit podchlazení.
Cesta se náhle rozdvojuje. "Jak to, že jsem si této křižovatky nikdy předtím nevšimla?"
"Jdi doleva, Mayen... Je to tvůj osud. Prosím, věř mi! Jde ti o život." uslyší slabý ženský hlas, který jako by k ní promlouval skrz prostor a čas. Mayan poslušně jde směrem, jež jí hlásek poradil. Nediví se - není to poprvé, co k ní promlouvá.
Les řídne a cesta se pomalu, ale jistě zužuje. Brzy jsou vidět již jen její náznaky, ale to jí nevadí. Je tulačka a celý život strávila chůzí po takovýchto cestách.
Mayan ztuhne v úžasu nad neskonalou krásou, jež se před ní nachází. Sám konec světa... Ach, je tak unavená...Přeci jen sem došla, aby zde spočinula naposledy.
"Ještě ne, Mayan. Než se tvůj život nachýlý ke konci, uplnyne ještě mnoho let..."
Za ní stojí žena v bílých šatech z hedvábí, jež si mohou dovolit pouze šlechtičny. "Mayen, ty si nepamatuješ, kdo jsi? Jsi Spasitelka vyvolená Bohem. Nejsi jen tulačka. Povedu tě a budu ti radit, pokud to bude tvé přání..."uklonila se žena v bílém.
Mayanu obklopila oslepující záře a dlouho potlačované vzpomínky se vynořily. Ví kdo je a co dokáže...
Ale přesto: Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit, tak ať mi neříká jak mám žít! Já žiji podle svého srdce, a to mi říká, že jestli svolím, čeká mě jen utrpení. A všichni silní lidé přeci milují život. A osud? Co mi je po něm... Já si svůj život píšu sama.
"Nestojím o život nalinkovaný někým jiným, byť by to byl sám Bůh... Chce-li Spasitele, který by ho na slovo poslouchal, ať si vybere nějakého muže."
S těmi slovy se otočila a odešla...

Posadila jsem se na posteli... "Byl to ale divný sen. Hmmm, mám žízeň..." pomyslela jsem si.Vstala jsem a po tmě jsem opustila pokoj.
Otevřeným oknem do pokoje vlétaly sněhové vločky a profukoval ledový zimní vítr... Bylo 1.prosince, na stolku uprostřed místnosti hořela svíčka na adventním věnci a vedle... Vedle leželi zelené šaty z pytloviny a vlněný plet...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | Web | 6. prosince 2013 v 5:52 | Reagovat

Povedlo se ti to ;D

2 El El | Web | 6. prosince 2013 v 5:53 | Reagovat

Povedlo se ti to!!

3 El El | Web | 6. prosince 2013 v 5:53 | Reagovat

Omlouvám se za dvojitý komentář ale mám chyby  u blogu...

4 Njina Njina | 6. prosince 2013 v 17:33 | Reagovat

Moc a moc děkuju El... Chvála vždycky potěší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama