Příběh mého srdce

23. ledna 2014 v 18:38 | Njina |  Témata týdne
Každý je jiný. Jeden má rád holky, jiný zase vdolky. Pro někoho je láska koření života, pro jiného věc, kterou nikdy nepoznal a pro dalšího je láska spjata se vzpomínkami, které bolí...


Nikoho nesoudím ani neodsuzuji za jeho názory na lásku - to je rozdíl mezi mnou a mými bývalými spolužačkami.
Jednou jsme si jen tak povídali a shodou okolností jsme nakousli i téma lásky. Všechny se shodly, že pro ně je důkaz největší lásky manželství, děti a zřeknutí se své svobody a života....
Chtěli znát i mou představu lásky a já byla tak hloupá, že jsem jim ji sdělila. Pro mě byla a je důležitá svoboda. Té bych se nevzdala ani pro lásku... Láska je pro mě něco osvobuzujícího a povznášejícího. Ony mě ale nechápaly a u nikdy mě nebrali příliš vážně - byla jsem pro ně TA DIVNÁ...
Byla chvíle, kdy jsem byla v pokušení zapřít sama sebe a vrhnout se do náručí toho, kterého jsem si myslela, že miluji. Naštěstí pro mě převládla logika nad emocemi. Ta láska, kterou jsem cítila, byla bolestivá a dodneška se z ní vzpamatovávám. Neměla jsem odvahu říct mu, co cítím...
Nikdy to nezjistil ode mě. Dokážu ale dobře odhadnout lidi, to co cítí a někdy i na co myslí. (Nemám žádnou nadpřirozenou schopnost, pouze jsem pozorná.) Musela mu to povědět má kamarádka, jelikož se změnilo jeho chování ke mě. Vždy když jsme byly blízko sebe, zmizelo naše sebevědomí a oba jsme se červenali jako školáci a nedokázali jsme se podívat jeden druhému do očí.
Chtěla jsem ho mít, opravdu chtěla, a již jsem se i několikrát odhodlala říct mu co k němu cítím. Jakmile jsem se k němu ale přiblížila, začala jsem koktat, rozbolela mne hlava a jednou jsem i málem omdlela...
Nyní se utěšuji tím, že je o 5 let starší a že náš vztah by stejně neměl budoucnost. Velká část mě tomu opravdu věří, ale kousek, malinkatý kousek mě ne.
Ale pozor! Aby to náhodou nebylo až moc jednoduché, ho má ráda i má skvělá a obětavá kamarádka (ta která mu to pravděpodobně vyzvonila...). Nechtěla jsem ji ranit a tak jsem udělala své jediné správné rozhodnutí v životě - vzdala jsem se ho, zanevřela na lásku a rozhodla se žít šťastnější a bohatší život. Svůj život....
Ale udělala jsem správně?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Únorová Únorová | Web | 23. ledna 2014 v 19:28 | Reagovat

Nádherně napsané! Je to zvláštní, ale v tuhle dobu řeším něco až příliš podobného tvému článku. Dřív jsem byla zapřísáhlá feministka a nepouštěla s kluky vůbec k tělu, ale teď... teď mi tak dochází, že žádný člověk v hloubi svého srdce nechce být sám...

2 Njina Njina | 5. února 2014 v 9:59 | Reagovat

I mě se stává, že když řeším nějaký problém, řešení ke mě přijde samo - skrz příběh někoho jiného, článku na internetu, příběhu v knize... Byla jsem a pořád ještě jsem, jak ty říkáš, zapřísáhlá feministka a na kluky jsem neměla hlavu (a pořád ještě nemám. Myslím, že ty jsi už narozdíl ode mě dospěla :-D . Jinak děkuji za pochvalu. Bylo pro mě těžké se k tomuto tématu "vymáčknout"... Mě se sice ten problém vyřešit nepodařilo, ale tobě se to jistě podaří... :-)

3 Ange Ange | Web | 28. února 2014 v 17:09 | Reagovat

Krásný článek. Něco takového jsem taky zažila, ale u mě to neskončilo moc dobře :-(  :-(  :-(

4 Njina Njina | 1. března 2014 v 22:53 | Reagovat

[3]: Děkuju za hodnocení :-) a je mi to moc líto. Někdy prostě buď chybí odvaha, nebo rozum... :-| ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama