Koloběh života

2. února 2014 v 10:27 | Kate Stone |  Vlastní tvorba
Tenhle příběh napsala má kamarádka Kate.
Je mnohem lepší spisovatelka než já, a proto doufám, že se vám tento příběh bude líbit...



Čím dál častěji se utápím ve vzpomínkách.
Vídám stařenu sedící v křesle u okna jak na kolenou chová malé dítě. Roztomilou holčičku s dlouhými hnědými vlásky, bystrýma jiskrnýma očima, s baculatýma tvářema a smějícími se ústy...
Vídám tutéž dívenku, jen o několik let starší, jak brečí, schoulená v koutě místnosti...
Vidám mladou dívku, jak je šťastná. Sedí na jedné posteli s několika přáteli. Vtipkují, povídají si...
Vidám ženu, jdoucí ztemnělou uličkou. V patách má dva mladíky. Rozhodně nemají žádné dobré úmysli. Je jim to vidět na očích...
Vídám ženu. Silnou, odvážnou a schopnou. Brání se. Bojuje. Vítězně stojí nad oběma útočníky a s mobilem v ruce přivolává policii...
Vídám starší ženu, sedící na podlaze vedle malé smějící se holčičky. Za ní stojí její manžel. Vstane a políbí ho. Šťastná, spokojená...
Vídám starší ženu, jedoucí v autě. Vedle ní sedí její manžel, řídí. Na zadním sedadle je připnutá ona dívenka. V ruce má koníka. Hraje si. Auto i s pasažéry míří k moři. Jejich první společná dovolená...
Vídám stařenu, sedící v křesle v rohu místnosti. Oblečená je do černých dlouhých šatů. Přichází k ní muž. Šedé krátké vlasy a na sobě má drahý oblek. Otáčí se před ženou a ptá se jí na její názor. Ta se směje. Zvedá se, jde k muži a objímá ho...
Vídám dva staré lidi, sedící na lavičce v parku. Schoulíce se k sobě, pozorují zářící město...
Vídám mladou ženu, celou v černém, stojící u mramorové hrobky obou svých rodičů, s kyticí lilií. Pokládá je před vchod. Stírá si slzy z očí... Obrací se a odchází. Pohled jí spočine na blízké lavičce. Usměje se...

Je noc. Všichni již spí, všude je klid. Dva lidi sedí na lavičce ve ztemnělém parku. Choulí se k sobě a dívají se k osvětlenému městu. Jejich těla jsou průsvitná a mihotají se ve vánku. Muž má na sobě sako a džíny. Žena jen šaty a na nose nasazené brýle."Miluji tě."šeptá ženský hlas z dálky. "Miluji tě."odpovídá muž. A pak jsou náhle pryč...
Jediný důkaz jejich přítomnosti leží na lavičce v lidupustém parku. Když kolem té lavičky ráno prochází mladý zamilovaný pár, všimne si starých zřejmě zapomenutých brýlí... Posadí se vedle nich a zahřívajíce jeden druhého pozorují probouzející se město...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 22. října 2014 v 15:45 | Reagovat

To je krásný. :')

2 Njina&Kate Njina&Kate | 17. prosince 2014 v 20:52 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuju... :-)   Je to už hodně dávno, co jsem to psala.
To jsem ještě byla blogerské miminko... :-D

3 Janča Janča | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 20:00 | Reagovat

[2]: Nevadí, i tak je to moc hezký. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama