Vyvolená 2

9. února 2014 v 13:56 | Njina |  Vlastní tvorba
Proč si stále dokola vytváříme tutéž realitu? Proč navazujeme stále stejné vztahy? Proč dostaneme vždycky stejnou práci? Kolem nás je nekonečný oceán možností, tak proč vytváříme stále stejnou realitu?
(citace z filmu Co my jen víme?" )



Bosá vstupuji do vln a drobné ostré kamínky se mi zarývají do kůže.
Nevnímám chlad, nevnímám bolest.
Čím dál od břehu jsem, tím slabší je záře kolem mě.
A pak najednou vše pohasne s posledním paprskem slunce.
Jsem neuvěřitelně unavená.
Žena v šedém mě podpírá, abych neupadla.
Znám její jméno.
"Ambillis..."
"Nechápu proč to dělaš. Však víš... Je to nebezpečné. Mám tě chránit, ale před tebou samotnou nemůžu."
V jejím hlase slyším výčitku a vidím ji i v těch šedých očích.
Kývne hlavou směrem k dosud nepohnutě stojícím vesničanům.
"Asi by se hodilo jim tohle představení vysvětlit."
"Dej mi jenom chvilku na odpočinek. Netušíš, jak je to vysilující."
"Časem se to zlepší. Věř mi, takových jako ty jsem už poznala desítky."
"Tak o tom nepochybuju."
Stejně náhle, jako ze mě veškerá energie vyprchala, se mi i vrátila.
Se svou průvodkyní po boku jdu vstříc udiveným a vystrašeným vesničanům.
"Jmenuji se Kerra a tohle je Ambillis. Nechtěla jsem vás vyděsit. Znáte nás už dost dlouho. Věřte, že kdybychom vám chtěli nějak ublížit, už dávno by jsme to udělali. Jediné co chceme je mít nějaký domov."
"Co přesně si zač?" osmělila se zeptat Chava, postarší žena v zelené tunice, jež byla vůdkyní celé vesnice.
Ambillis promluvila místo mě:
"Je to člověk, tak jako vy nebo já, ale zároveň je i něco víc. Většinou se jedná o potomky vyšších bytostí a lidí, ovšem někdy se i dvěma obyčejným lidem může někdo takový narodit. To jsou ale spíše vyjímky. Různé kultury těmto potomkům říkaly různými jmény: Hrdinové, Čarodějové nebo Mágové, Andělé, Nágy... Většinou se ale označují jako Electis to znamená Vyvolení. Já jsem její Ochránkyně."
"Bohové se budou zlobit, že je zde něco takového a jistě na nás sešlou ty nejstrašnější pohromy..."vykřikl černě oděný kněz Judah, místní fanatik.
"No, jestli to neudělali doteď, tak vám nic nehrozí. Přemýšlejte aspoň chvíli! Žijeme tu s vámi už půl roku a nic hrozného zatím vaši vesnici nepotkalo." chopila se znovu slova Ambillis.
"Má pravdu. Od té doby co tu s námi žijí máme naopak všeho dost. Ale i přesto bychom měli být opatrní... Proč jsem vás například nikdy neviděla v Chrámu?" tázala se Chava.
"To proto, že vašim Bohům nesloužíme. Vlastně nesloužíme žádným Bohům. Ale sem tam pro ně nějaký zkušený Electis i s Ochráncem pracuje."vysvětlila jsem jim trpělivě.
"To je rouhání. Buď tiše, nebo nás Bozi ztrestají!"rozkřikl se Judah.
"Kdyby to rouhání bylo, myslíš, že by mě to nechali vyslovit? Neseslali by snad na mě blesk už ve chvíli, kdy jsem na to pomyslela?" zeptala jsem se ho se sladkým úsměvem na tváři.
Popravdě jsem ho měla právě dost.
Od té doby co jsem sem přišla mi nedal pokoj a poštvával lidi proti mě i proti Ambillis.
Ale nyní ho zjevně má odpověď vyvedla z míry, jelikož mi neodpověděl a zrudnul potlačovaným hněvem.
Pocítila jsem jisté sebeuspokojení - konečně sklapnul!
Mezitím, co jsme si povídali, nebe ztemnělo a byly již vidět první hvězdy.
"Myslím, že nastal čas odpovědi. Necháte nás zde s vámi nějakou dobu žít?"zpříma se zeptala má Ochránkyně.
Chava se šeptem poradila se svými lidmi.
"Ano, můžete zůstat. Ovšem jen když slíbíte, že nám nikdy neuděláte nic špatného..."
"Slibuji za nás obě, Chavo. A... Děkuji." odpověděla jsem jí.
Usmála se na mě a společně se svými lidmi se vracela k vesnici.
Já a Ambillis jsme osaměli.
"Tak to šlo dobře. Rozhodně líp, než jsem si myslela." řekla Ambillis.
"Taky si myslím. Jen doufám, že jsem jim nedala slib, který nebudu moct dodržet..." povzdechla jsem si.
Nebe je již naprosto černé - Noc převzala vládu nad touto zemí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama