Na břehu řeky

10. března 2014 v 22:18 | Njina |  Vlastní tvorba
Člověk není poražen, je-li sražen k zemi. Poražený bude jen když na té zemi zůstane.
(Zig Ziglar)




Na břehu řeky stávala obyčejná dřevěná osada, avšak dnes by jste tam našly pouze ohořelé trosky a stavby, na než lidé zapoměli. Kdysi dávno, to však byla prosperující a mírumilovná vesnička.Žila zde dívka, jejíž jméno znělo Ayala. Byla kněžkou Bohyně a vůdkyní svému lidu.
Na protějším břehu stála podobná osada. Tavir, vůdce druhé vesnice, měl stejnou funkci jako Ayala, jenomže nebyl kněžím Bohyně. Sloužil novému Bohu, o kterém se Tavirovi lidé dozvěděli od misionářů a cestovatelů, kteří krajem procházeli ke Svatému hrobu.
Dříve patřili Ayala, Tavir i jejich lidé do jednoho kmene. To bylo ještě v dobách, kdy na Planetě vládla krutá Zima a vše pokrýval led a sníh.
Jednoho dne se spolu dvě rodiny nepohodly a jejich svár rozdělil doposud jednotný kmen.
Ayalina rodina a ti co stáli při sporu na jejich straně, vystavěla svou vesnici na levém břehu řeky. Tavirova rodina tu svojí osadu postavily na troskách jejich bývalého domova, tedy na pravém břehu, přímo naproti Ayalině novém domovu.
Tím bylo rozdělení kmene konečné a nezvratné.
Čas plynul jako voda a nové náboženství nabývalo každým rokem na síle. Jeho stoupenci začali násilím potlačovat staré zvyky i Bohy, až byl nakonec Ayalin kmen poslední, jež setrval v tradici předků.
Uprchlíci z jiných vesnic i měst, kteří přežili ono vraždění a odmítli sloužit Bohu, jehož jim útočníci přinášeli, nalézali útočiště právě tam.
Bohužel nejvyšší představitelé Církve se nespokojili pouze s takovýmto vísledkem. Opojeni sladkou chutí moci, rozhodli pohany vymítit - nařídili bez výčitek sprovodit ze světa každého, kdo se odmítne podrobit jejich vůli - ať už ženy, muže či děti.
Poslední překážkou v naprosté nadvládě, jim byla Ayala.
Shromáždili největší armádu všech dob, složenou pouze z těch, jež jim byli oddáni tělem i duší a vytáhli na tažení proti nevěřícím.
Spatříc sílu armády, jíž kněží poslali na její lid, uvědomila si, že je pozdě a nic je nezachrání. Vědění, které jim Bohyně svěřila, však muselo přežít.
Ještě týž den bylo napsáno osm svitků, obsahujících vše, co se do té chvíle lidé dozvěděli o světě. Ayala svitky předala své nástupkyni Itir.
"Opatruj vědění mé, mých Matek a Otců. Ve vědění je síla a tvým úkolem bude tuto sílu střežit do dne, kdy se znovu budu procházet po této Zemi. Pak tvůj úkol skončí a nastane nová Éra."
S těmito slovy Itir odešla z vesnice a vydala se za Tavirovým rodem. Pokorně ho žádala o pomoc a on nebyl schopen odmítnout. Tak přežila víra a naděje na nový Věk světla.

Ayala vedla své vojáky v bitvě statečně, avšak nepřátel bylo stokrát víc a i nejlepší armáda, jako bezpochyby Ayala měla, nakonec podlehne takové přesile. Nikdo, kromě Ayaly, která byla zajata, nepřežil.
Obvinily ji z čarodějnictví, podrobily zkouškám a podle tehdejších zákonů odsoudily k trestu smrti upálením.
Plamen se rozhořel - dosahoval velké výše a osepil všechny kolem. Avšak vzápětí zhasl a v místech, kde stála Ayala, byly nyní jen okovy, jimiž byla před Obřadem svázána. Po jejím těle, ani stopa.

Příběh o Ayale si dodnes vyprávějí lidé, a já ho nyní vyprávím vám. To proto, že ona žije v našich vzpomínkách...


Vzpomínky jsou někdy velmi důležité, protože je to to jediné, co máte....
(David Copperfield)

Většinou jenom okamžik rozhoduje o osudu a životě člověka...
(Goethe)

Na světě je mnoho co dělat. Vykonej to brzy!
(Beethoven
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 El El | Web | 18. srpna 2014 v 16:45 | Reagovat

Určitě si je ráda zapamatuju, protože na citátech je vždycky něco hodně chytrého....Pěknej den :)

2 Njina&Kate Njina&Kate | 15. listopadu 2014 v 19:30 | Reagovat

[1]: Jo, citáty a ženy - to k sobě prostě neodmyslitelně patří... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama