Cesta k dnešku

2. června 2014 v 21:03 | Njina |  Názory
Někdy se může během pár minut zhroutit vše, co jste několik let pečlivě budo
vali. Během okamžiku jsme schopni změnit svůj názor, náladu nebo i své cityk někomu jinému. Tahle změna, může být pro nás nejen noční můrou, ale může být i tím nejlepším, co vás v životě potká. Záleží jen na nás, jak to pojmeme.
Mě se ty hrozné a bolestivé zvraty osudu v minulosti děli dost často. Ve škole se mi nic nedařilo, nedokázala jsem se pořádně soustředit, mé vztahy se spolužáky nebyli nic moc (spíš nic, než moc) a doma se pokazilo co jen mohlo. To období bylo moje osobní peklo!


A já, já byla slabý dítě - vychovávaný v duchu "křesťanských hodnot" jako pokora, absolutní poslušnost, cudnost, sebeobětování...
Páč jsem netušila, že existují i jiná náboženství a jiné víry, myslela jsem si, že stejn
ě nemám na výběr a budu se muset těmi "zákony" řídit. Lidi vy netušíte, jak moc zdrcující a nesnesitelný to pro mě bylo.
A k tomu ještě ten sílící pocit, že takhle to být nemá, že je něco špatně a vy uvnitř víte, že to změnit nemůžete... Alespoň ne teď.
Celých třináct let jsem tápala ve tmě, obklopená pouze katolickejma "kydama" o Bohu a lidech. Ach,Bože! Tolik kravin jako já, snad nikdo nikdy neslyšel a někdo možná ani neuslyší.


Když už se tak pěkně koukám do minulosti, nesmím zapomenout zmínit, že to všichni mí blízcí - přátelé, rodina atd. -mě učili věřit v osud a jeho nezměnitelnost. V ten osud co: (cituji) "Řídí náš Pán!".
"Bez jeho vůle se nehne ani stéblo trávy!"říkali. Atak jsem si toho "Pána" představila jako dědečka s dlouhým bílým vousem a brejličkama, jak sedí tam někde nahoře na obláčku a má dvacet rukou - to aby stíhal se vším hýbat a všechno zařídit!
Přímo jsem hltala každé slovo a vrývala jsem si je hluboko do paměti. Přepadali mě čím dál častěji záchvaty melancholie, ke konci už málem i deprese. "Když je Bůh všemocný, proč teda do
pustí, abych se takhle cítila?"ptala jsem se svého obrazu v zrcadle. Věřte nebo ne, ale nikdy mi to zrcadlo neodpovědělo...

A tak jsem dál snažně hledala v těch chytrých knížkách. Ale ty odpovědi, které jsem dostala, mi ani zdaleka nestačili.
No, uznejte přece, že za odpověď na otázku nemůžete považovat větu typu: "Jen Bůh řídí životy všech svých výtvorů, vše je v jeho mocia vše činí s nějakým vyšším záměrem, který žádný člověk nedokáže pochopit..."
Okecávající a vyčerpávající větička, což? Podle mě je to jen okecání pravdy- té skutečné a jedinečné pravdy života. 17 let už tu pravdu hledám, ale zatím marně... Nevím ani, zda jí vůbec někdy naleznu!

Ale vede mě naděje! Naděje že jednou, možná... dojdu ke svému cíli.

Jed v mém životě, to co mě zabíjelo, bylo mylné vědomí, že svůj osud nemůžu změnit, to že jsem v moci někoho jiného. Nejcenější věcí v mém životě, je má svoboda, možnost dělat vše co chci a přitom neubližovat druhým.
Dříve jsem se utápěla v pocitu vlastní bezmoci, dnes tvořím svůj život. A lidi, věřte mi, je to to nejlepší, co jsem kdy dělala...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama