Závislačka na hudbě

6. září 2014 v 10:34 | Njina |  Názory
Zjistila jsem něco naprosto překvapujícího. JSEM ZÁVISLÁ NA HUDBĚ!
Kamarádka, novopečená psycholožka, tvrdí, že když bez něčeho nevydržíte ani deset dní, jste na té věci závislí.
Chtěla jsem to zkusit s něčím naprosto běžným, s čím jsem v kontaktu každý den.
Nejprve mě napadla čokoláda, ale to jsem vzdala rovnou. Vím, že bez té nevydržím ani den natož deset.
Pak mě napadl počítač. Bez toho se ale obejdu klidně dva měsíce, takže ani tam to nevyšlo.
No a pak jsem na to kápla.

Hudba.



Chtěla jsem to hned zamítnout, protože jsem si myslela, že to nebude tak složité vydržet bez ní deset dní, ale pak mi to nedalo.
Vzala jsem papír a tužku a vypsala jsem všechno co mě napadlo, že souvisí s hudbou.
Bylo tam třeba: zpívat si, poslouchat rádio, youtube, televize apod.
Vlastně jsem vyjmenovala všechno co souvisí s civilizací.
Ten papír jsem pak přilepila na strop nad postel, takže když ráno otevřu oči, dívám se přímo na něj.


Vyhýbat se hudbě, dá fušku! To jsem zjistila hned na začátku mého malého experimentu.
Tak třeba jsem šla jenom na nákup a hudbu jsem slyšela ze všech stran. Kluci co mě míjeli na ulici si z mobilů pouštěli nahlas písničky, v obchodě pouštěli jako kulisu rádio a doma se brácha koukal na filmy. Čím víc jsem se snažila před hudbou ukrýt, tím častěji jsem s ní přicházela do styku.
Po týdnu neúspěšných pokusů vyhnout se hudbě, jsem se rozhodla odjet z civilizace.
Vzala jsem kolo, ještě jednu kamarádku a na tři dny jsme si vyrazili na výlet pod stan.
Hned na první zastávce vytáhla mobil, a že si pustíme nědo k poslechu. Razantně jsem jí to zatrhla a pověděla jsem jí o mé zkoušce.
Přišlo jí to šílený, ale ona si už na moje výstřelky dávno zvykla a nakonec se rozhodla ke mě přidat.
Na noc jsme se zastavili na nějaké louce kdesi v lese. Rozložili jsme stan a přečkali noc v teple a poměrně i v pohodlí.
Druhý den jsme jeli dál. Po pár kilometrech mi v hlavě začala hrát písnička a za boha jsem jí nedokázala dostat pryč.
A tak jsme jeli, já si zpívala a naprosto jsem vzdala jakékoli pokusy utéct před hudbou.
I kamarádka se nakonec přiznala, že to nevydržela a cestou si taky pro sebe zpívala.
Večer jsme opět rozložili stan a před usnutím si společně zazpívali.
Když jsme se pak druhý den vraceli domů, hráli nám z mobilů písničky pěkně nahlas.
To aby každý slyšel, že jsme závislé na hudbě...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama