Noc kostelů

6. září 2014 v 22:56 | Njina |  Názory
Vím, že píšu trochu se zpožděním, ale o Noci kostelů jsem prostě musela něco napsat. Tehdy jsem neměla přístup k internetu, a tak jsem si své vzpomínky poznamenala do notýsku, který nosím stále u sebe. Dnes jsem si v něm jen tak listovala a narazila jsem na své staré poznámky ohledně té akce. Když jsem je pročítala, znovu se mě dotkla ta kouzelná atmosféra, kterou jsem tehdy pocítila na vlastní kůži. Ale nebudu zdržovat a rovnou se pustím do vyprávění.



23.5 2014
Možnost podívat se zdarma do kostelů, jsem si nemohla nechat ujít. Domluvila jsem se s kamarádkou, co bydlí v Jihočeském kraji, že se spolu pojedeme podívat do několika kostelů v okolí. Přijeli jsme do jednoho malého městečka u Prachatic. Překvapilo mě, že i v tak malém městě se najdou lidé ochotní připravit takovou náročnou akci, jako je Noc kostelů.
Vstoupila jsem do hlavního chrámu. Ačkoli venku bylo vedro a dusno, tady, mezi kamennými stěnami bylo příjemně. Postarší paní s milým úsměvem nabídla mě i kamarádce, jestli si nechceme vyplnit takový menší kvíz, týkající se jejich kostela.
Podala mi tužku a papír a já se vydala zjistit něco o historii kostela, abych mohla dopnit správné odpovědi.
Asi za deset minut jsem měla hotovo. Pro mě nebyl až tak moc složitý, ale pro mou kamarádku byl téměř nevyřešitelný. Nakonec jsem jí s tím z milosti pomohla, protože jsem se chtěla ještě podívat do věže kostela.
Ta byla sice vysoká jen 27 metrů, ale přeci mi její strmé, úzké a zaprášené schody daly zabrat. Nahoře nás ale čekala odměna...Stál tam pán v bílém tričku s baterkou v ruce.
Tu nám nabídl, abysme mohli vyšplhat až úplně ke trámům, které podpírají střechu věže. Museli jsme šplhat každá zvlášť, protože na schodech bylo místo pouze pro jednoho. Vylezla jsem jako první.
Nachvilku jsem zhasla baterku, takže se celá místnost ponořila do tmy. Nechala jsem na sebe působit kouzlo toho místa a jen jsem si užívala to ticho. Sem tam dole pode mnou zavrzala prkna. To se asi další návštěvníci chtěli podívat nahoru.
Nic naplat, musela jsem jít zpět.
Když mě kamarádka uviděla celou zaprášenou, odmítla se jít nahoru podívat.
Ten pán v bílém tričku, zjevně jeden z pořadatelů, vypadal, že o minulosti kostelu a věži něco ví, a tak jsem mu začala (jak je mým dobrým zvykem) pokládat záludné dotazy týkající se krovu, dostavby věže i zvonu. Brzo se do "debaty" zapojila i má kamarádka.
Asi pěti minutový rozhovor přerušili až další návštěvníci, domáhající se své porce kultury, špíny a prachu....
Poděkovali jsme svému průvodci a opatrně jsme začali šplhat dolů z věže.
Ještě jsme zašli do zahrady, příléhající ke kostelu, kde jsme náhodou narazili na dalšího pořadatele. Já ani kamarádka jsme neváhali a bombardovali jsme ho dotazy ohledně nové (pouze tři roky staré :D ) Křížové cestě. O dalších deset minut později jsme se s tím pořadatelem loučili a o mnoho chytřejší jsme odjížděli ze Strunkovic pryč.



Noc byla ještě mladá a nám se nechtělo domů. Rozhodli jsme se navštívit ještě jeden kostel v okolí. Nejblíže nám byl kostel Zvěstování panny Marie ve Vlachově Březí.
Vlachovo Březí je o trochu větší město, než Strunkovice a rozhodně má mnohem větší kostel.
Myslela jsem si, že uvnitř bude alespoň třicet lidí. Uvnitř ale na mě čekalo překvapení.
Kromě dvou žen, ponořených do tichého rozjímání, nebyl v kostele nikdo.
Kostelem se rozléhala hudba pouštěná z CD přehrávače, na hlavním a na bočních oltářích byly zapálené svíce.
Svíčky také hořeli pod všemy obrazy.
Byla to nádhera. Jako by jste vkročili do pohádkového světa.
Já i kamarádka jsme se obě najednou zastavili a ohromeně jsme zírali.
Ten obrovský prostor kostela naplněný hudbou, zlatým světlem svící, vůní kadidla a vše obklopujícím klidem, nám vyrazil dech.
Byl to rozdíl od "přelidněných" Strunkovic.
Venku se už pomalo začalo stmívat.
V levé boční kapli byla na stolech a lavicích vystavena sbírka Biblí - od dětských až po vojenské.
Musela jsem se pousmát nad vydáním 100% nepromokavé Bible, zastavovalo se mi srdce nad nádhernými ilustracemi v novém vydání Bible....
Paní v první lavici se zvedla a nabídla nám dárek připravený pro náhodné příchozí. V krásné papírové krabičce ležel bombón z hořké čokolády (Má nejoblíbenější!)...
Než jsem odešla, pečlivě jsem si prohlédla obrovské dřevěné oltáře, které byly prý nedávno renovované.
Zvláštní pozornost jsem věnovala obrazům.
Nejvíc se mi líbil obraz Panny Marie nalevo od hlavních (vchodových) dveří.
Poděkovali jsme té paní za možnost prohlédnout si tak nádherný kostel v klidu a bez vyrušování kněze při mši. :-) Paní se zasmála a my jsme mohli jet domů....

Pár faktů o Noci kostelů

(Doslovně opsáno z oficiálního webu Noci kostelů - http://www.nockostelu.cz/ )
Noc kostelů je:
  • pozváním všech lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů,
  • projevem kreativity a důvěry v život u lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i u tšch, kteří je dnes obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život, a o svoje osobní obdarování a dovednosti,
  • nabídkou zakotvené křesťanské spirituality, modlitby a služby potřebným,
  • znamením živé spolupráce křesťanských církví, která zaceluje rány vzniklé v minulých staletích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama