Brigáda s vlezlým "Panem Fotografem", šéfem a jinými individui!

26. listopadu 2014 v 15:26 | Kate |  Názory
Na tomhle odkazu najdete foto-galerii jedné skvělé blogerky jménem Elie... Když jsem si prohlížela její fotky, připomnělo mi to mojí brigádu. Je to sice již cca. půl roku, ale pořád ještě zatínám pěsti, jen si na ní vzpomenu!
Ale začnu hezky od začátku...



Sehnala jsem brigádu na jednom festivalu vína. Šéfová se zdála milá, když se mnou mluvila a říkala jsem si, že to tam bude fajn. Měli jsme mít na sobě sice nějaké formálnější oblečení, ale to se dalo překousnout.
Protože brigáda byla od pátku do neděle, musela jsem si sehnat omluvenku do školy. Sice se trochu cukali, ale nakonec mi dali podepsali omluvení... Tvářili se jako by to bylo kdoví co hrozného, napsat mi omluvenku.
Chtěli ušetřit a proto si na práci najmuli jenom samé studenty, tak se nemají co divit, že po nich budeme něco takového chtít.

V pátek jsme začínali už v šest - připravovali jsme vína, různé deserty a zázemí pro muzikanty. Celý den jsem jak blbka lítala v podpatcích, mini šatech po schodech nahoru a dolů... Připadl na mě naprosto dokonalý úkol - umívání nádobí.
Šéfová sice ráno řekla, že se máme nějak domluvit a střídat se, jenže nikomu se tam nechtělo. No a tak se stalo, že jsem tam (s příležitostnými přestávkami) strávila celé dopoledne a po zavíračce i celý večer.
Mezitím jsem rozlévala lidem víno na ochutnávku s jednou mojí NESNESITELNOU spolužačkou, která naštěstí nedávno odešla na jinou školu!
Celý den mi navíc bylo špatně. Ráno jsem se při krájení desertů ošklivě pořezala do prstu a zbytek dne už to prostě nějak nebylo ono.
Končili jsme všichni utahaní a rozmrzelí kolem 1:00 (v noci).

Sobota byla ještě horší. Celý den tam byli naši šéfové - pan a paní, kterým patřila vinotéka, ze které pocházeli vína na ochutnávku. Jenom klevetili s hosty, ochutnávali vína apod...
Na skleničkách byly takové téměř neviditelné čárky. Jen po ty čárky jsme směli dolévat.
"Když Jiříku přeliješ, nebo nedoliješ, přijdeš o hlavu..." Jo, asi tak nějak to bylo.
Nechtěně se mi to jednou povedlo i před mým "zlatým" (Ironie!) panem šéfem. To už byl celkem slušně v náladě.Bohužel podnapilá paní se ohradila, že je to asi o dva milimetry pod ryskou a ať jí nešidím. (Mimochodem tam už byla nejméně posedmé.) Šéf mě seřval a paní se omluvil.
O hodinu později, když jsem konečně nalévala víno s mou kamarádkou Zuzankou a ne s tou potvorou Veronikou, přišel už notně nalitý šéf. Zeptal se nás, co chceme studovat. Zuzka se svěřila, že by chtěla jít na pedárnu a stát se učitelkou, nacož šéfíček řekl, že se k tomu hodí a že jí přeje hodně štěstí. Pak se zeptal mě. Když jsem řekla, že bych chtěla zkusit DAMU, prohlédl si mě a prohlásil: "Nakonec proč ne! Potřebují tam každý typ obličeje!" Kdyby v tu chvíli byl ode mně na dosah ruky, dostal by takovou ránu, že by se hoch divil! Nejsem sice nijak horkokrevná, ale když mi vožrala začne tvrdit do očí, že jsem hnusná... To je i na mě moc! Nejsem žádná modelka, ale obludka taky ne!
-------
Njina: "Navíc to neni pravda! Kate a ošklivá?!! Ani náhodou!!!!"
-------
Pak tam bylo několik otravných ožralých hostů, kteří také nebyli zrovna vzorem dobrých mravů. Pár z nich bylo vážně hodně vlezlých...

No a pak přišel pan Fotograf. Dodnes jsem nezjistila, jak se ten vůl jmenoval.
Vytasil svou chloubu (teď myslím foťák... :-D) a začal všem na potkání vysvětlovat, že fotogeničnost neexistuje, že když se budete chtít vyfotit hezky, tak že se to povede apod.... Zažertovala jsem, že mu prasne čočka, protože já se fotit neumím. Pravděpodobně vtip nepochopil. Najednou mi znovu začal vysvětlovat všechny ty kecy. Do toho jsem se musela starat o hosty, doplňovat talíře s jídlem.... Šla mi z toho hlava kolem.
K tomu mě ten chlap od té chvíle furt sledoval a každou chvíli sáhl po foťáku.

Kolem desáté večer, již také řádně seznámený s ochutnávkami vína, se (mírně potácející) přifařil ke mě a ptá se: "K-kolik vám je slečno?"
Nerozumněla jsem mu ani slovo. "Co jste to říkal? Je tu hlučno, nerozumněla jsem vám!"
"Ptám se kolik vám je!""Šestnáct." odpověděla jsem.
"A děláte nějaké sporty?" znovu, ale tentokrát zřetelněji položil dotaz.
"Ano, několi. Proč to chcete vědět?" Už mi vážně lezl na nervy.
"Víte, až vám bude dvacet, mohla by z vás být celkem ucházející baba... Dejte mi pak vědět!" S tímhle se odpotácel pryč.

Jako opařená jsem stála na místě. "Vážně řekl, to co řekl?!" prolítlo mi hlavou. "A dost!"
V tu chvíli jsem měla na výběr jen dvě možnosti.
1. Buď mu jednu nebo dvě vlepím a přijdu o prachy za práci.
Nebo.
2. Se obsloužím z ochutnávky vínek přímo přede mnou.

Logicky jsem zvolila možnost č.2, i když jsem chvíli byla v pokušení vybrat jedničku.
Moji spolupracovníci upíjeli už od božího ránka, a tak jsem zašla za staršími kolegy, kteří mi celý den nabízeli trochu vodky na povzbuzení :-D a skočila jsem si s nimi do skladu na skleničku. Za chvíli jsem šla na další a pak zase na další...
Nakonec to byl celkem zábavný večer.

Neděle už moc nestojí za zmínku. Dopoledne jsme vyklízeli pronajaté prostory, zabalovali jsme nevypité lahve vín, balili jsme nerozbalená jídla do krabic a všechno jsme vozili do vinotéky...

Za tři dny práce jsem si vydělala asi tak 3,5 tisíce + jsem si pak odnášela naturálie (nesnězená jídla a 2 lahvičky vínka)... Ikdyž za tyhle dva blby (šéfa a fotografa)... Kdo ví, jestli to ještě není málo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama