Štěstí, že existuje první pomoc!

26. listopadu 2014 v 21:01 | Kate |  Názory
V 18:08 jsem (opět) využila svou znalost první pomoci. Bohužel na nejhorším možném "pacientovi" - na své kamarádce. Po hodině baletu, když už jsme všichni byli na odchodu, se najednou ozvala rána. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se moje dlouholetá kamarádka Raduška kácí k zemi. Celý den jí bylo špatně a náročná zkouška jí na zdraví moc nepřidala. Celou dobu ale vypadala normálně a zvláštní bylo, že omdlela (jak jsem si původně myslela) až po zkoušce....



V tanečním sále bylo v tu chvíli dost vydýcháno a bylo tam dost lidí. Učitelka vykřikla zděšením, když uslyšela obrovskou ránu. Všichni se naráz otočili a ztuhli.
Zareagovala jsem první. Otočila jsem se stejně jako ostatní, ale okamžitě jsem se rozběhla k ležící kamarádce. Ležela na boku, hlavu otočenou k zemi. Musela se bouchnout do hlavy při tom pádu. Na čele se jí pomalu dělala pěkná modřinka a boule.
Hrůzostračné ale bylo to ticho, které po ráně následovalo. Učitelka pomalu upadala do šoku a panikařila. Jinak je to zlatá holka, ale bylo vidět, jak moc jí tahleta situace zaskočila. Někdo si to prostě musel vzít na povel, a tak jsem začala udávat pokyny.
Na jednu holku jsem zakřičela, ať jí zvedne nohy, na druhou ať přinese namočený ručník a nějakou vodu a na učitelku, ať volá záchranku.
Já se jí snažila probrat. Když nepomáhalo oslovování, přešla jsem na lehoučké "facky", pak i "ošplýchnutí" vodou (jen pár kapek, žádný vodopád) a nakonec štípnutí. Na to už naštěstí reagovala líp. Zavrtěla se a trošičku pootevřela oči, ale hned je zase zavřela. Určitá změna v jejím stavu ale nastala - začala nahlas a pravidelně oddechovat. Předtím měla dech slabý, ale zrychlený srdeční rytmus (tep) a oči se jí pod víčky "koulely" sem a tam. Pravděpodobně se jí něco zdálo.
Po hrozné minutě a půl, se mi jí konečně podařilo přimět kývat hlavou na otázky "Slyšíš mě?" a "Rozumíš mi?".
Za další dvě minuty se už snažila na něco zeptat. Ale ještě jí chvilku trvalo, než dokázala správně poskládat slova do věty.
První otázka, kterou mi položila, zněla: "Tohle se mi zdá?" Raduška sice velice potichu šeptala, ale už to byl konečně první verbální kontakt.
Nad otázkou jsem se pousmála a řekla jsem: "Ne tohle není sen."

(Následuje přepis naší duchaplné, fylosofické konverzace: :-D )
Já: "Ne, tohle sen nejni."
Ráďa: "Co se stalo?"
"Spadla jsi."
"Kde sem?"
"Na baletním sále. Pamatuješ si něco?"
"Ne. To se mi zdá?"
"Ne... Realita je zklamání co?!" pousmála jsem se.
"Proč si nic nepamatuju?"
"Protože jsi spadla a bouchla se do hlavy. Ale za chvíli si vzpomeneš. Věř mi, už se mi několikrát stalo, že jsem omdlela."

Takhle to probíhalo dalších patnáct minut do příjezdu sanitky. Pak si jí převzali doktoři a já se stáhla. I vysvětlení jsem nechala na učitelce, kterou jsem mezitím taky stačila dát do kupy. Prvotní šok už téměř odezněl a ač vyklepaná a zmatená, dokázala podat lékařce žádoucí vysvětlení. Sem tam jsem jí z rohu místnosti musela napovídat určitá slova, ale jinak se držela (vzhledem k okolnostem) velice statečně.
Zavolali jsme rodiče, ředitelku a jelikož už tam bylo až moc lidí, tak jsem uznala za správné stáhnout se a jít domů. Vyhnala jsem holky (ostatní tanečnice) a poslala jsem je domů, sbalila jsem rekvizity, kostými apod..., poklidila taneční sál a nenápadně jsem zmizela. Stejně jsem tam těď už byla platná asi jako kůl v plotě.

O něco později jsem se dozvěděla od jedné mladší holky, že Raduška neomdlela. Jen si zkoušela jeden krok a podjela jí noha, ona spadla na bok a praštila se do hlavy.

Jsem ráda, že jsem před měsícem absolvovala kurzy první pomoci pod záštitou Českého Červeného Kříže.
Ale radši bych byla, kdybych ty znalosti nemusela nikdy použít.
Zranění - ať už vážná, či lehká - nejsou nikdy nic příjemného.
A to ani pro ošetřujícího, ani pro pacienta.

Doufám, že se Raduška brzo uzdraví a byla bych ráda, kdyby jste i vy na ní mysleli. Čím víc lidí, tím líp pro ní...

A POKUD BUDETE MÍT PŘÍLEŽITOST SI KURZY PRVNÍ POMOCI UDĚLAT TAK NEVÁHEJTE A JDĚTE DO TOHO!
NIKDY NEVÍTE, KDY SE VÁM TO BUDE HODIT!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Njina Njina | 26. listopadu 2014 v 21:13 | Reagovat

Kate a ty si v pohodě?

2 Kate Kate | E-mail | 27. listopadu 2014 v 19:16 | Reagovat

Jo, mě je naprosto fajn... Dokonce je mi překvapivě skvěle. Ani nejsem vyklepaná! Ale díky za optání... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama