Jeden svět: Dokument sama sebou

18. března 2015 v 6:46 | Njina&Kate |  Názory
Na tenhle dokument jsme se před promítáním nejvíc těšili. Jinak řečeno - byl to náš favorit číslo jedna, který nás ovšem celkem zklamal. Doteď nevíme, co si o něm myslet... Snad si z našeho převyprávění utvoříte nějaký názor alespoň vy.


Sama sebou / ang. Becoming me
75ti minutový dokument finské režisérky Miny Laamo. Příběhy tří dívek/blogerek - Laury, Elli a Juulie - jsou prolnuty krásnými záběry finské přírody. Společné mají všechny tři jen dvě věci - žijí osamělé životy a každý svůj krok popisují (či popisovaly) na internetu.
Elli mnoho let vedla pro-anorektický blog, který naprosto deformoval její život. Elliin blog již na internetu nenajdete, před nějakou dobou ho smazala. Skrz kameru jste mohli vidět její pomalý návrat zpět do "normálního" života. Znovu začala chodit do školy a chtěla se nechat léčit. Stanovisko lékaře, že ještě na léčbu není připravena, jí málem stáhlo zpět na dno. Přesto se Ellie nevzdala a dál bojuje o svůj život s tím nejhorším nepřítelem - se sebou samou.

Laura, dívka s hlubokou depresí. Trestá sama sebe, své tělo, jezením pouze pečlivě vybraných surovin. Na svém blogu popisuje, jak roky přežívala pouze na obilných klíčcích, že nejí sóju kvůli stopě estrogenu, maso nejí jelikož už nevím co, atd..... Ona se sama trápí hlady a díky chudé stravě se její deprese stále prohlubuje. Laura již podstupuje léčbu - chodí svědomitě k psycholožce. Mám z jejího vyprávění smíšené pocity. Spíše mi přijde, že se chce pouze léčit a ne vyléčit. Popisuje permanentní nenávist k sobě samé, tedy něco, co si neumím já (Kate), ani já (Njina) představit. Laura odjela do Japonska, kde momentálně rok žije. Tam se snaží osvojit si schopnost japonců pilně pracovat, jelikož doufá, že právě tohle jí dostane z deprese.

Juulia, parádivá módní blogerka, jejíž příběh mě (Njinu) nejvíce zaujal. Na první pohled čilé a veselé děvče, které se zdálo být spokojené samo se sebou, i se svým životem. Její osobnost nebyla odkryta přímo, jako tomu bylo u předchozích dvou - museli jste si všímat drobných nuancí, stále sledovat každé její slovo a slabou vrstvu přetvářky odhrnout stranou. Juulia od sebe vždycky očekávala víc. Návštěvnost jejího blogu je kolem 40 000 lidí. Je to tedy číslo, o kterém se mnohým může jen zdát. Přesto to Juulii nestačí a touží po větší návštěvnosti. Také touží věci plně ovládat, mít kontrolu. Neumí se vyrovnat se situacemi pro jiné naprosto běžnými. Například být sama ve větším počtu lidí. Neví jak má reagovat, bojí se, že se ztrapní, neví co říkat, ap...Navíc má Juulia slabost pro focení. Vše co dělá musí zdokumentovat - pečení s bratrem, procházka s matkou, nové pokusné šminky, které jí právě poslali na vyzkoušení... Než jsem se nad jejím příběhem zamyslela, opravdu se mi zdála šťastná. Jak se však říká, zdání často klame. Juulii nejvíc ze všeho trápila samota.

Osamotě vlastně mluvily všechny - Ellie, Laura i Juulia.
Dokument "Sama sebou" zařadili pořadatelé festivalu do rubriky Moc médií. Po promítání tohoto filmu následovala diskuse s dvěma blogerkami, které měli potíže s přijmem potravy (anorexie, bulimie,...). Z publika padla pouze jedna otázka a to nijak moc inteligentní... Na moderátorce diskuse i na obou blogerkách bylo vidět, že se snaží být co nejdřív hotovy a jít dom... Takže diskuse moc dobře nedopadla. Ty dvě slečny (jejich jména si už nepamatujeme) byly plaché a očividně jim dělalo potíž mluvit o těchto věcech tváří v tvář opravdovým lidem. Když blogujete, je to něco jiného. Máte prostě pocit anonymity a odcizení od vlastních problémů či příběhů...

Perlička z promítání
Páč a protože jsme přišli do sálu mezi prvními, byla celkem sranda pozorovat, jak mezi všema těma ženskejma, které se přišli na film podívat, sedí zpočátku jedinej chlap. Mohlo mu být tak kolem 40-45 a pravděpodobně ho tam dotáhla ta slečna, která přišla spolu s ním. Buď to byla jeho dcera, nebo hooodně mladá přítelkyně. Za chvíli se dostavili ještě asi tak tři chlapi, takže nekonec tam pán nezůstal sám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Uci Uci | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 12:52 | Reagovat

Na tenhle dokument jsem taky zašla a taky mi nic nedal. Hlavně to bylo příšerně utahané. Nejvíc se mi taky líbil příběh Juuli, bylo vidět, jak ji ten blogo-bussines spláchl.
K nám po filmu přijela Nicole z A Cup of style. Otázky taktéž nic moc, blogy u nás moc nefrčí, takže se většinou ptali (ted spíše ptaly) na věcim, které jsou nám blogujícím celkem jasné a nebo je o dané blogerce víme z jejího blogu...

2 Kate Kate | E-mail | 7. dubna 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: Alespoň se tam někdo ptal.
U nás padla pouze otázka: "Pracujete aktivně s psychology?"
Nijak inteligentní dotaz a holčina, která se zeptala, vypadala, že by se ráda zahrabala do země, jen co to vyřkla... :-D Chudinka... :-):D

Je fakt, že blogování není v Čechách moc oblíbené a blogeři jsou braní jako subkultura...
Jsou to většinou "ti divní, co moc přemýšlejí o životě"... :D
(P.S.:Tohle je to, co si představí většina mých spolužáků pod pojmem "bloger"... :-D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama