Moje zásada nevystupování před rodinou...

21. dubna 2015 v 19:31 | Kate |  Názory
Nikdy nezpívám před mojí rodinou, narozdíl od jiných zpěvaček, které před svými blízkými cvičí každý tón skladby. Chlubí se tím všude a téměř požadují, abysme se jejich umění klaněli a uctívali ho. Tyhle holčiny si tím jenom navyšují svoje dost nízké pošramocené sebevědomí.
Mě to přijde trapné a zbytečné.
Trapné, protože zpočátku se ne všechny tóny ozvou správně - některý je níž, některý je trochu nad tónem, jindy se zas netrefíme správně...Zbytečné je to z toho důvodu, že je stejně jejich drazí uslyší na koncertě, tak proč jim kazit překvapení?
Znám svojí rodinu, zvláště matku, babičku z matčiny strany a svého otce. Vím, jak jednají a co si o mém zpěvu myslí. Chtěla jsem napsat o své mynulosti, co se promítá až do přítomnosti. Zkrátka chci napsat o tomhle.
Začala bych svým tatíčkem, když dovolíte....



Otec se o mě nikdy nezajímal, co se pamatuji. Jsem sice prvorozené dítě, ale jsem holka. V jejich rodině je všechno trochu opožděné a tak se nemůžete divit, když o děvčata nejeví příliš velký zájem. Otcova matka a otec byli sice rádi, že mají konečně vnouče, ale zakrátko nadšení opadlo a o mě se celá jejich větev přestala zajímat. Zhoršilo se to ještě, když se narodili mladší bráškové. Vztah mezi nimi a mnou byl už takhle naprd, ale potom už šel naprosto do kopru. Oni ignorovali mě a já zase s grácií je... Nedávno byl otec na koncertě mladší sestřičky. Bohužel to byl i koncert, kde jsem vystupovala také já. Byla jsem závěrečné číslo programu. Většinou tatíček odejde hned, jak zahraje jeho miláček, ale tentokrát tam zůstal. Tu písničku jsem zazpívala nejlíp za tu dobu co jí zkouším. Nečekala jsem od něj žádnou pochvalu, taková naivka nejsem, ale aspoň když kolem mě na chodbě procházel mě mohl pozdravit a ne dělat, jako že mě nezná. To mě teda vážně vytočilo! Ale co, hlavně že mám z toho koncertu dobrý pocit já. Ostatní je vedlejší....

Babička je skvělá, ale není bez chybičky. Když zkouším a ona to náhodou zaslechne, nikdy si neodpustí škodolibou poznámku. "Neujela ti tam náhodou nota? Zdálo se mi to falešné." To je její oblíbená replika. Říká jí, i když skladbu zazpívám naprosto čistě. Také to její věčné: "Nezpívej, trhá mi to uši... Tyhle anglické skladby by se měly zakázat. Navíc ty to špatně přednášíš." Jo, jinak mam svou babičku narozdíl od otce ráda... Bybča totiž dokonale vaří.

Matka je prostě moje matka. Ona a babička svoje geny prostě nezapřou. Mamča mi sice ještě nikdy neřekla, abych nezpívala, ale ona se až moc snaží dostat se mi pod kůži. Ráda ovládá druhé lidi a na mě si to testuje. Dokáže využít každé mé chyby, ale i mých úspěchů k tomu, abych dělala to co ona chce. Vím, že zpěv je moje slabé místo a ona jen čeká, až mě bude moct "napadnout"... Mlčící Jo to je má milá maminka.


Neříkám, že zpívat před cizími lidmi mi nevadí - nebyla by to totiž pravda. Mám hrůzu vystupovat sólově na veřejnosti, ale té hrůzy se chci zbavit. Tohle je taková terapie, kterou jsem sama sobě naordinovala. Zatím pomáhá - už nemám pocit na omdlení, když mám někde kvákat songy...
O koncertech ale žádný příslušník mé rodiny neví.
Ti lidé se mnou bydlí v jednom domě, jíme ve stejné jídelně a dělíme se o pouhé dvě koupelny. Vídám je každý den a něčím jsem si 100% jistá...
Kdybych udělala jen jednu jedinou maličkou chybičku, tihle dobráci by mi to dosmrti připomínali pokaždé, co bych se s nimi viděla... A o to vážně nestojím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama