Proč jsou NĚKTERÉ knihy oblíbené?

10. dubna 2015 v 20:12 | Njina |  Názory
Knihy jsou psány pouze o zajímavých věcech - nejen o lidech, ale i o dobách. Pouze výjimečně je nějaká kniha napsaná o obyčejném člověku v obyčejné době a je-li ale tato kniha napsaná, je velice často nezajímavá a často ani nevystihuje pravý obraz "reality" a skutečné životy těch 'OBYČEJNÝCH'.



Od počátku věku byly napsány miliony, možná i miliardy knih. Každá v něčem jiná, ale jednu společnou vlastnost přeci jen mají.
Je téměř nemožné být v dnešní době originální. Vše podstatné pro dnešní dobu bylo už napsáno. Budoucnost je naštěstí stále otevřená. Stále se dějí zázraky, stále se stávají nevysvětlitelné věci, stákle něco nového vzniká. Děje se to jen proto, že tyhle věcičky jsou potřeba.

"Zázraky otevírají brány, podávají pomocnou ruku budoucnosti. Jsou potřeba, a proto se dějí."

Ale zpět ke knihám.
Všimli jste si někdy, že hlavní postava je VŽDY na jedno brdo?!
Nezáleží na genialitě, originalitě a dalších vlastnostech či schopnostech autora...
Hlavní postava je nejprv zlomena, než se stane silnější a odolnější, aby poté přestála nepřízeň osudu s lehkou myslí a úsměvem na 'gesichtě'...
Bez toho počátečního zlomu by postava nebyla ani náhodou tolik opěvovaná a oslavovaná. Nevzhlíželo by k ní tolik "ztracených duší", tolik zklamaných lidí...
Bez nějaké temné stránky v "postavině" minulosti, by jsme si jí ani nevšimli. Vůbec by nás nezajímala.
Bez toho zlomení by jsme se do postavy ani nemohli pořádně vcítit.

A dáme si konkrétní příklad:

Královna Elza Arendelská (Jistě všici znáte fenomén FROZEN!)
Nejprve veselé děvče, stane se nehoda a BUM! Z Elzy se stane upjatá 'puťka domácí'. Celé roky se trápí, nemá sílu se vzepřít, poslouchá na slovo své rodiče - nu je to vzorné děvče. Pak rodiče zahynou za neobvyklých okolností, ale Elza se vesele trápí dál...
Popírá samu sebe; je (pouze naoko) naprostým opakem své mladší, životaplnější a rozmazlovanější sestřičky Anny. Chudák Elza - dokud jí Anna nevyprovokuje, prostě nemá sílu se změnit k obrazu svému.
A znovu BUM!
Z upjaté Elzy je dračice, se kterou si není radno zahrávat pánové! Ta s vámi vytře podlahu, ani nemrknete...

Harry Potter
Chudák chlapec - v mládí mu zabil rodiče chlap, se kterým bude až do své první smrti spojen.
(A opět!) Náš milý Harry se neskutečně souží a není vůbec šťasten v mudlovském světě. Pak přijde dopis, Hagrid, Bradavice atd... Harry, v jednu chvíli smutný a usoužený, si pomylsně píchne dávku adrenalinu, která mu vrátí chuť do života. V dalších šesti knížkách je vlastně popisován příběh "adrenalinových feťáků" - Harryho, Rona a Hermiony, co lítaj z průšvihu do průšvihu.
Je pravda, že některé katastrofy odvrátit nemohli (i když kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo, že? Smějící se), ale nezdálo se mi, že by jim ta ostatní dobrodružství (neštěstí) nějak vadila.
Spíš naopak vypadali, že si je plně užívají...
Pak Harry pomstí rodiče tím, že zabije dvě mochy jednou ranou (sebe a jednu z voldemortových 'Relikvií smrti')... A blablabla.... Dál už to znáte.

Katnis Everdeen
Při nehodě v dole zemřel Katnisin otec. Matka se z jeho smrti složila a Katnis se musela postarat o svou mladší a nešikovnější sestru. Jaké štěstí, že se matka nakonec z depresí (či z čeho) vyhrabala - většina lidí to bez antidepresiv nedokáže!
Ale jaká je to smůla! Prim je vybrána do Hladových her. Její odvážná, v tu chvíli i napůl šílená sestra se za ní obětuje. Jde do Hladových her odhodlaná vyhrát a pozabíjet koho bude třeba, byť by to byl i Peeta, její tajná dětská láska, která jí před dávnými věky hodila chleba...
Óóóóóó, jak romantické.
V prvním díle chtějí spolu spáchat sebevraždu, ikdyž bylo od začátku jasné, že něco takového je tvůrci Her prostě nikdy nenechají udělat.
Ve druhém by Katnis pro Peetu obětovala i své vypracované pozadí, jen aby přežil ty jatka v aréně.
A ve třetím? Tentokrát již šílená Katnis bojuje (zatím jen skrz "média") proti režimu, který zatknul její lásku č.2 = Peeta - podle Finnica je její skutečnou láskou jen a pouze P. - a vyhrožuje jeho zabitím.
Opět zde vydíme zlom a zrovna u Katnis není jen jeden. Vpodstatě se hroutí v každém dílu, kde se jen dá, a to i v těch nejméně vhodných situacích.

Neberte to tak, že bych tyhle filmy (a knížky) neměla ráda, naopak je zbožňuji!
Můj obdiv také patří autorům - není mnoho takových, kteří dokáží vyvolat takovou vlnu emocí a diskusí kolem svých knížek.


To všechno ale neznamená, že jsem slepá a nevšimnu si něčeho tak zřejmého, jako je originální neoriginalita, díky které získávají tyhle a jim podobné knížky a filmy (možná i některé seriály) takovou oblibu, sledovanost a takové hordy fanynek (fanoušků mají také hodně, ale přeci jen jsou jejich ženské kolegině o něco početnější).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama