Komplikovaná debata

6. května 2015 v 18:05 | Kate Stone |  Témata týdne
V pátek dostala jedna Nemožná dívka SMS s pozvánkou na jednu takovou akci. Konkrétně to byla přednáška křesťanů s tématem "Křesťanství a jiná náboženství", ale pro Nemožnou to bylo něco víc. Byla to výzva! Na tyhle akce již chodila před 2 lety, ale brzy přestala a vydala se jinou cestou. Nemožná se chtěla přesvědčit, že to co opustila, opravdu nebylo nic pro ni. A tak...
Tak se vrátila po vlastních stopách...
Návrat


A víte co? Na třetí osobu se vykašlu. Ta Nemožná jsem byla já - Kate Stone z Blog.cz...
Nevím proč jsem se tam chtěla ještě naposled podívat, ale téměř jsem nemohla odolat. Něco mě tam přímo táhlo. Ale co? Bylo to snad téma, nebo chuť spatřit lidi, které jsem měla ráda, nebo touha podívat se na pořadatele přednášky ještě jednou...? Možná to, co mě nakonec na setkání dokopalo, byla směsice těhle tří věcí, protože ani jedna z nich, sama o sobě, nebyla dost silná.
Každopádně jsem udělala tohle:
Stoupla jsem si před zrcadlo.
Podívala jsem se do těch modrých hlubokých očí a dívala jsem se tak dlouho, dokud jsem si nebyla jistá, že jakýkoli strach zmizel.
Bála jsem se hlavně toho, že se ze mě zase stane křesťanka - nebo něco křesťanství hodně podobného. Ty tři dny po prvním setkání s nimi byly pocitově ty nejhorší dny v mém životě.
Rozpadala jsem se zevnitř.
Vypadala jsem jako totální puberťačka!! Teď to vím a svému chování tehdy se směji.
Ale vždycky společně se vzpomínkami přijde ten pocit prázdna.
Ironií je, že ten pocit prázdna je v mém případě spojen s Bohem.

Když jsem dorazila na přednášku, zasáhly mě vzpomínky mnohem bolestněji, než kdy předtím. Naštěstí s nimi nepřišel strach, jinak bych tam nebyla schopná vydržet.
Vyslechla jsem si přednášku a během ní jsem si zapisovala různé otázky, které mě napadaly. Po skončení přednášky se nás Patrik (pořadatel) zeptal, co o tom soudíme.

Pro ilustraci - přednáška sice měla název "Křesťanství a jiná náboženství" a prvních patnáct minut se tématu opravdu držela, ale poté se od jiných náboženství upustilo a zbytek času se věnoval jen a pouze křesťanství.

Víte, když se mě někdo zeptá na můj názor, tak nelze jinak, než že mu ho hezky od plic řeknu. A proto jsem začala následujícím způsobem:
"Víš, tyhle myšlenky jsou sice moc hezký. Mají základ ve víře toho chlápka a ten je křesťan jako Brno... Bylo slyšet, že o ostatních náboženstvích nemluví objektivně a nestranně. Navíc - znám alespoň jednoho člověka, který by s těmihle myšlenkami nesouhlasil... A co jednoho - znám jich mnohem víc! Každý z nás někoho takového zná! Tohle jsou myšlenky jen jednoho člověka, i když hrozně moc chytrého!"
Po mých slovech se rozpoutala bouřlivá diskuse, která - nekecám - trvala bez přestávky tři hodiny. Tři hodiny vkuse!!!! Bohužel se asi po té hodině trochu pomíchaly strany. Teď už to nebyla čiště diskuse...
Rozdělilo se to na dvě strany.
Já jsem byla na jedné misce vah a oni (Patrik a ostatní přítomní křesťané - bylo jich asi pět) se přesunuli na druhou misku vah.
Jsem na sebe ale moc a moc pyšná! Nekonvertovala jsem a ještě jsem se stihla přesvědčit, že moje hlavinka není jenom na ozdobu, a že dokáže chrlit odpovědi na fylosofické otázky na počkání.
Po třech hodinách mě ještě stále napadaly otázky, argumenty i protiargumenty...

Po skončení programu, kdy se ostatní šli uložit do hajan (bylo kolem 23:00), já se se všemi rozloučila a pěšky jsem se vydala na pěti kilometrovou cestu domů. Pěšky a přes les. Řekla jsem si, že když už jsem překonala tolik strachů, že nastal čas skoncovat i s tímhle strachem ze samoty a ze tmy! (A páč jsem stále zde, neznásilněná a zdravá, říkám si, že ten strach byl opravdu neopodstatněný...) :-)

Na célém tom večeru bylo nejkrásnější, že jedna holčina, kterou jsem do té doby neznala, ve mě uviděla spřízněnou duši a domluvili jsme se, že půjdeme spolu někdy na kafe, nebo na čaj.
Získala jsem nové přátele a kluk, kterého jsem milovala a určitá nákolonost je zde stále, ten kluk si mě konečně všiml a dokonce mi složil i kompliment! (Ano, je to Patrik... Srdci zkrátka sem tam neporučíš!)
A úplně nejlepší bylo vědomí, že jsem stále sama sebou, a to moje JÁ je pro tuto chvíli dokonalé JÁ!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama