Červen 2015

Schází mi pořádná Témata týdne!

28. června 2015 v 22:51 | Njina |  Témata týdne
Možná vás zklamu lidi, ale já na téma "Slováci na blog.cz" nemám co říct a nemyslím, že je možné na tohle něco kloudného vymyslet.Máme snad psát klišé o tom, jaká je to škoda, že na blog.CZ nemáme víc Slováků? Či je snad očekáván článek s tajuplným názvem "Důležitost soužití Čechů a Slováků"?!
Nechápejte mě špatně - můj děd je plnokrevný Slovák, ale opravdu mě tohle téma vůbec nenadchlo. Měl to snad být pokus o rozpoutání diskuse mezi dvěma pomyslnými stranami (stranou Českou a Slovenskou)?
Proč pomyslnými stranami? Nu protože tyhle strany ve skutečnosti nejsou. Neexistují. Slováci se rozhodli vytvořit svůj vlastní stát - se svou vládou, státním jazykem, se svou vlastní kulturou a Bůh ví s čím ještě! Rozhodli se odejít, tak je nechme jít!
Vím, že tohle téma bylo zvoleno "Hlasem lidu", ale nejsem si jistá, jestli opravdu zvoleno být mělo.
Opravdu nerada píšu klišé a ještě "neraději" je čtu!
Na tohle téma se prostě nic jiného psát nedá.
Nezbývá mi nic jiného než pokládat otázky a nečekat na smysluplnou odpověď, jelikož těch je den ode dne míň a míň...

Osobně je mi to fu(c)k...

16. června 2015 v 17:39 | Njina |  Témata týdne
Lžu jako každý jiný. Možná, ale pouze možná, lžu ještě častěji než jiní a mé lži jsou vždycky lepší než pravda. Mám vymakaný každý detail a všechno si to pamatuji. Lži mi usnadňují život - a to o dost. Bez lží bych už dávno ležela vyčerpaně na zemi a vypouštěla bych ducha...
Vždycky, když nestíhám, radši si něco vymyslím, než bych řekla pravdu. Navíc pokaždé řeknu něco jiného - nikdy se neopakuji! Cvičím si tak pamět i fantazii.

Tak například:
Jdu-li pozdě do školy, většinou si zajdu ještě do "Lídlu" koupit něco k obědu. Když už přijít pozdě, tak pořádně pozdě!! Místo, abych řekla, že se mi zpozdil autobus, a že jsem si zašla na něco dobrého k snědku, vymyslím něco pikantního... Rodiče mě vezli do školy autem, ale cestou se něco rozbilo a mi to museli spravovat. Sedla jsem na špatný autobus (na ten co jezdí jinou trasu a trvá mu to delší dobu). Bolela mě noha, tak jsem šla pomalu, či pomaleji než jindy. Potřebovala jsem si ještě něco vyřídit na úřadě. Musela jsem ještě zajít do školní kanceláře kvůli: klíčům, učebnicím, osobnímu fondu... Šla jsem schánět třídní kvůli omluvence.... A tohle není všechno, co dokážu vymyslet!

Někdy se do lhaní zamotám na pěkně dlouhou dobu. Tak třeba na taneční tréninky chodím pozdě každé úterý. Proč? Protože bývám naprosto stahaná a po škole ještě prolítávám letem světem internet - čekuju e-maily, facebook, blog a někdy třeba ještě dodělávám drobnosti na různé práce (prezentace, referáty, slohy,...). Vymyslela jsem si skvělou výmluvu - před tanečákem "mám" ještě voleyball a autobusy jezdí špatně. Ona to vlastně lež tak úplně není. Opravdu mám předtím voley, nebo spíš jsem měla. Trenérka teď nemá čas, a tak jsme se už od února vlastně nesešli. Takhle troška času mezi školou a tanečákem, je teď mé jediné osobní volno, které během školního i jiného týdne mám.
Divíte se mi tedy, že se ho nechci vzdát?!
Tuhle se na mě učitelka tance naštvala a mě povolili ten den již tolik zkoušené nervy. Rafla jsem se s ní opravdu slušně. Nikdo hádku nevyhrál, nikdo neprohrál. My dvě máme totiž stejné povahy - obě jdeme až na dřeň věci a nebojíme se zašpinit.
"Chcete po mě čas, který nemám. Jak vám můžu dát něco, co mi chybí?!"
Na moje poslední slova už odpověď nenašla. Obě jsme byly naprosto vytočené a jen stěží jsme se ovládly. Bylo to jeden den před vystoupením a potřebovali jsme prostě zkoušet novou choreografii. I když jsem už potom neměla na nic náladu (hlavně na NÍ!), zatnula jsem zuby a ten jemný tanec, i ten veselý tanec, jsem zatančila jak jsem nejlépe uměla...
Ze sálu jsem vyletěla jako splašená střela a jen jsem vyštěkla letmý pozdrav.
Lži mi prostě pomáhají. Když lžu, cítím se jako ryba ve vodě.
Co ale nemám ráda, jsou lži přímo do očí bijící. Nesnáším lidi, co lhát neumí, ale neustále se o to pokoušejí.
TAKŽE!
Přede mnou si lidi lžete jak chcete, pokud to umíte. Já většinu z toho stejně prokouknu - už mám na to vyvynutý jakýsi sedmý smysl...
Dávejte si ale pozor, aby vaše lži neublížili nikomu jinému - to se totiž nedělá!!!!!

Hledá se ochota!

12. června 2015 v 17:30 | Njina |  Názory
Když se někomu nechce spolupracovat, je to téměř nadlidský úkol k té spolupráci ho dokopat. Většinou zapůsobí kouzlo mé osobnosti a lidé se raději pohnou, než aby se mnou diskutovali... Myslela jsem, že lenost a neochota jsou vzácné, ale už nějakou dobu zjišťuji, že zas tak ojedinělé prvky chování to nejsou.
Kde je ochota?!

To on by teď chtěl být v jiném těle!

5. června 2015 v 22:00 | Njina |  Témata týdne
Opravdu mě iritují lidé, kteří prostě jen tak vybouchnou a vylijí si na vás svůj hněv, přestože jste naprosto nevinní. Skutečně bych si to jednou chtěla vyzkoušet - já totiž tohle nemám v povaze a pokud vím, tak jsem to ani ještě nikdy neudělala. To se ale nedá říct o řidiči autobusu, kterým jsem dnes okolo 13:00 jela domů ze školy...
Tak jdem na to...