Červenec 2015

Zdrhla mi kreativita! :-(

18. července 2015 v 16:47 | Kate |  Témata týdne
O letních prázdninách jsem jako malé miminko - probudím se, najím se, lehnu si, usnu. Takhle vlastně vypadá každý můj den od té doby, co začala ta nekonečná úmorná vedra. Za pár dní odjíždím s Njinou dělat vedoucí táborovým děckám a nemám ještě téměř nic hotovo, zatímco svědomitá Njina už je hotova se vším!
Má vymyšlený program, volnočasové aktivity, bodovací systém, choreografii pro společný tanec (který na konci tábora ukážeme rodičům, aby věděli, že jsme se jen tak neflákali :-)), má dokonce ušité i kostými a stihla napsat scénář k před-táborovému videu a rovnou ho i natočit. Ano, stěžovala si sice, že herci jsou neochotní, ale video stejně stihla natočit, sestříhat a zveřejnit na internetu.


Tvář války - tohle chcete?

13. července 2015 v 18:38 | Kate & Njina |  Tváře války
Český národ volá po krvy, aniž by věděl, co to je!
Já nikdy na bitevním poli nebyla, ale vím, že se tam jednoho dne dostanu. Po ukončení studií se hodlám přidat jako zdravotnice k organizaci ČK. Ovlivněna událostmi poslední doby přemýšlím i o vstupu do armády, ale to je dost krajní řešení...
Už snad od mého osobního PRA-věku (protě nějakou tu dobu) se jak ve škole, tak i ve volném čase zabívám tématem války.
Na hodinu Základů společenských věd jsem dokonce sestavila prezentaci na téma Izraelsko-palestinské války, abych připomněla, že i když v Evropě je plus mínus klid, jinde ve světě takové štěstí jako my nemají. Z mnou vybraných EXPLICITNÍCH záběhů bylo špatně několika mým spolužákům i učitelce.

Upozorňuji, že předposlední snímek prezentace není pro slabé žaludky - zvláště pro lidi mající v lásce děti!


Jak, když...?!

12. července 2015 v 20:02 | Njina |  Témata týdne
Před pěti minutami jsem zjistila, že na zahradě nám roste zdravá broskvoň. Na tu zahradu jsem si jako malá chodila hrát a v dnešní době se tam chodím do zlatova opalovat, ale toho stromu jsem si nikdy nevšimla.
Neroste nikde v rohu - stojí v podstatě na volném prostranství, sice ze všech stran zabarikádován záhony růží, ale přesto viditelný z jakéhokoli konce zahrady a já si ho za těch 18 let nevšimla, dokud mi jedna broskvička vlivem silného větru nespadla na kebuli!
Přemýšlím, jak je to možné, že jsem doposud o existenci tohoto stromu neměla ani páru.
Proč tu mluvím o nějakém stromu, když se mám vyjadřovat k "Životu ve snu"?
Z jednoho prostého důvodu...

Tvář války

9. července 2015 v 17:17 | Kate & Njina |  Tváře války
Nevím, kdo je takhle holčička.
Její tvář jsem nikdy neviděla.
Ona patří mezi ty, kteří nyní strádají... Patří mezi uprchlíky.
Proč tu visí její tvář?
Z jediného důvodu - chci ukázat a připomenout, že ti, jichž se bojíme, a které od našich dveří vyháníme mají také tváře, jména a životy.


Jak ubohé komentáře!

9. července 2015 v 11:07 | Njina&Kate |  Tváře války
Jen si hezky počtěte, co naši milí drazí tolerantní a inteligentní spoluobčané (a nejsou to Romové!) napsali pod různé články týkající se imigrantů.
Je to projev jejich pochopení Ježíšových slov:"Miluj bližního svého jako sám sebe."
Plná huba keců o tom, jak chtějí mír, jehož však lze dosáhnout pouze a jedině zabíjením lidí bez naděje, vlasti a leckdy i bez budoucnosti = zabíjením imigrantů.
Nu, nebudu již zdržovat - zde je první (avšak nikoli poslední) ochutnávka humanity!


Příběh Změn

5. července 2015 v 21:51 | Kate Stone |  Vlastní tvorba
Na břehu jezera v polorozpadlé chaloupce žila kdysy dávno jedna rodina. Matka, otec, dcera a syn. Nic neobvyklého v tom kraji. Otec každé ráno vyjížděl na jezero v maličké vachrlaté loďce. Po jeho boku vždy stál jeho jediný syn, jež mu při rybolovu pomáhal.
Matka s dcerou vstaly pokaždé dříve, než se slunce dotklo obzoru a ranní rosa ještě nesestoupila z Nebe na Zemi.
Jako bylo úkolem mužů obstarávat potravu rybařením, bylo posláním žen zajistit mužům potřebnou ochranu, poskytnout jim moudré rady a zajistit vše potřebné k úspěšnému splnění jejich povinností. Dívka spravovala sítě, zatím co její matka prosila Bohyni o ochranu a Boha o pomoc.
Každé ráno se loučili se svými blízkými, jako by to bylo naposledy, co je mají spatřit živé. Nebylo to však smutné loučení - život je příliš krátký, než abychom stihli něčeho pořádně litovat.

Druhá šance

5. července 2015 v 10:37 | Njina & Kate
Tenhle chlapík má vážně kuráž.
Sednout si k pianu na ulici a zahrát velice těžkou skladbu (Styx - Come sail away).

Jmenuje se Donald Gould a na internetu o něm najdete spoustu informací.
Doslova přes noc se proslavil.

Tohl je člověk, který si naší pomoc a podporu zaslouží. (I když je to podpora pouze přes internet) :-)

Co to obnáší být brigádníkem

4. července 2015 v 13:21 | Njina |  Názory
V životě bych si nemyslela, kolik nových věcí se může přihodit v obyčejné pekárničce a kolik nových příspěvků na blog.cz z toho může vzejít. Možná už jsem s tím vším trapná a myslíte si, že si to jen vymýšlím, ale přísahám na vše co je mi drahé, že tohle je pravda, nic než pravda a čistá pravda!
Celý rok, kdy jsem do pekárny občasně chodila, proběhl bez nějakých větších patálií či sporů.
A teď?
Do pekárny jdu za celé prázdniny jen dvakrát (mám brigády jinde) a dvakrát za sebou se něco semele.
Ve středu to byla ona věc s tou peticí a dnes, ani ne před 30 minutami...

Co je to za lidi?!

3. července 2015 v 16:00 | Njina |  Témata týdne
Dnes ráno do práce přinesla jedna moje kolegyně Marta petici. Když jsem se dozvěděla, co za petici to je, málem jsem vyletěla z kůže.
Petice PROTI imigrantům a požadavek rezolutního odmítání nařízení EU o přijímání uprchlíků cca. zněl titulek.
Papír okamžitě začal kolovat a každý, ke komu přišel, se tam prostě bez přemýšlění napsal. Když ale přišla ke mě, jen jsem zběžně prolítla, kdo všechno je tam napsaný a poslala jsem to beze slova pryč.

NE!