Srpen 2015

Místa

29. srpna 2015 v 16:37 | Njina |  Názory
Je to vtipné nebo spíš smutné, když nemáte čas už ani o prázdninách? Vím, že je to ta nejvíc klišé výmluva, která existuje. Vždyť "Nemám čas." dneska říkají všici a mnohdy to tak ve skutečnosti vůbec není, ale u mě to asi zrovna pravda bude. Za celé prázdniny jsem neměla víc než 2 dny volna. Jenom 2 dny z těch 76. Pomalu se mi na mysl přikrádá myšlenka, jestli náhodou někde v genech nemám napsáno, že budu workoholička...

(POZOR - NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK OPRAVDU NENÍ PRO SLABÉ POVAHY/ŽALUDKY!


Považují-li vás za...

28. srpna 2015 v 23:45 | Njina |  Letní tábory
Je velice, ale velice těžké pracovat v prostředí, kde se necítíte dobře a hlavně s nesympatickými lidmi. Mám celkem "čuch" na lidi; tzn. že je dokážu dost dobře odhadnout (hlavně poznám, co si o mně myslí) - někdy k tomu dodávám bohužel, protože přede mnou se toho moc neutají. Loni i letos jsem se musela přímo nutit jet na jeden z táborů jako placený instruktor. Měla jsem hlavně problém s jednou tamější vedoucí a jejími dcerami/vedoucími. Tyhle dámy - hlavní tvůrkyně a organizátorky her, jseou sice většinu času fajn, ale chvílemi s nimi snadná domluva není. Mají přímo OBŘÍ talent někoho neustále podceňovat. Tím "někoho" myslím momentálně sebe.
Přišla jsem jim sympatická už od pohledu; to byl důvod proč mě loni poprvé vzaly s sebou. Kate přijali také bez problému (měli málo instruktorů).
Že mojí silnou stánkou není seznamování a práce v naprosto neznámém kolektivu - to jsem věděla už předtím, ale tehdy se mi to potvrdilo. Pamatuji si hned několik do nebe volajících blbůstek a trapárniček, které bych nejradši zamkla do nějaké veřejnosti nepřístupné krabice a tu bych pak zahrabala nejmíň kilák pod zem.


Trapas

Jedinečné okamžiky

24. srpna 2015 v 16:49 | Kate |  Letní tábory
Minulé dny mi přinesly spoustu krásných chvílí. Letos jsem poprvé zkusila být k lidem zcela upřímná - zatajovat jen to, co by jim ublížilo, nebo to, co vědět nepotřebovali. Kupodivu to fungovalo dokonale. Narozdíl od předchozích táborů, letos jsem si je prostě užila. Nedělala jsem žádné zbytečné fotky - vzpomínky jsem si ukládala spíše do mozku, než na SD kartu. Konverzovala jsem i s lidmi, kteří mi jsou nesympatičtí, se kterými si nemám co říct i s člověkem, jehož blízkost je mi drogou... (O tom zas někdy jindy)
Prostě mi po letošních táborech utkvěla v paměti spousta jedinečných vzpomínek a mě přišlo nefér nepodělit se o ně s vámi...

Čím to je?

24. srpna 2015 v 8:36 | Njina |  Letní tábory
Kate vám již stačila vyzvonit, co se stalo při tom lodičkovém závodě. Co vám ale neřekla (a ani nemohla říct, protože to neví) je to, CO jsem si tam poznamenávala... Byla to myšlenka, která mi jen tak prolítla hlavou a já věděla, že jestli si jí okamžitě nezapíšu, tak na ní zapomenu. Ten vodotěsný obal nebyl zas až tak vodotěsný - bloček byl po mém skoku do vody mírně namočen, text naštěstí rozmočen nebyl. Díky tomu obalu se s vámi mohu podělit o tenhle článek... :-)

Jsme doma!

23. srpna 2015 v 22:25 | Njina & Kate |  Letní tábory
Tak jsme se po hroooozně moc dlouhé době vrátili domů. Letní tábory totiž nejsou zrovna krátké a my jezdíme jako instruktorky či vedoucí hned na několik táborů.
Když jste s dětmi, nemáte čas psát články, kontrolovat e-maily, facebook ani jiné podobné ptákoviny dnešní doby.
Letní tábory jsou kouzelné chvíle a my je vždycky hltáme plnými doušky - byla by tedy škoda, kdyby nám nějaké ty skvělé okamžiky proklouzli mezi prsty jen proto, že bychom seděli u PC a plodili jeden článek za druhým.
Obě jsme měli vždycky po ruce tužku a papír, abysme si případné všeliké nápady, témata či příběhy mohli poznamenat a tak se i často stávalo.
Například i při závodě na lodičkách. Naše družstvo zrovna v tu chvíli vedlo a byli jsme opravdu hodně daleko před ostatními. Tu náhle Njina odhodila pádlo, vytáhla z vodotěsného obalu bloček a tužku, rychle si něco poznamenala, znovu vše pečlivě uklidila a skočila do vody pro mezitím uplavávající pádlo. Všechny děti z oddílu, které s námi seděly v loďce z toho měly hroznou srandu. Když se Njina celá zmáčená znovu vysoukala na palubu, pokračovali jsme dál, jako by se nic nestalo. Soutěž jsme vyhráli, protože lidi v ostatních lodičkách nebyli dostatečně rychlí ani na to by nás dohonili, natož předhonili... :-D


My, autorky tohoto blogu, jsme se dohodli, že napíšeme pár článků o táborovém životě, nekolik táborových příběhů (čistě pravdivých) atp...
Doufejme, že na to budeme mít čas, protože jak jste si již jistě všici všimli - přiblížil se čas školní a s ním opět přijdou do posledního místa zaplněné kolonky v našich diářích; zvláště proto, že mě i Kate letos hrozí maturita... :-)
Nu, co přinese budoucnost je zatím v budoucnu... :-D
Nechme se překvapit! :-)