Září 2015

Touha vlastnit?!

29. září 2015 v 19:02 | Kate |  Témata týdne
Proč nemají lidé dost? Proč chtějí neustále všeho víc a víc? Víc moci, slávy, víc bohatství...
Chtějí snad být šťastnější?
Řekněte mi - kolik znáte lidí, kteří získali opravdové štěstí tím, že zbohatli? Na co mít miliony na bamkovních účtech, trisková letadla, domy s rozlehlými plážemi přímo za dveřmi a zástupy pochlebujících sloužících, když nemáte nikoho, kdo by vás opravdu bral takového, jaký jste. Všichni by tleskali každému vašemu kroku, zdi byste mohl nechat vytapetovat bankovkami, penězi byste si mohl i připalovat cigarety nebo se v nich mohl koupat.


Vlna agrese

29. září 2015 v 18:17 | Kate |  Tváře války
Jsem ročník 1997, tj. je mi 18 let. Myslela jsem si, že už i moji spolužáci jsou trošičku moudrejší, ale zjevně jsem se spletla. Jedna z mých spolužaček nedávno sdílela na svém Facebookovém profilu Okamurovu propagandu - petici za vystoupení z Evropské unie. Vím, že už jsem o tom psala, ale ono to má ještě pokračování.
Ve článku "Vlna kritiky" jsem popsala pouze začátek té "diskuse".
Vlastně už to diskusí ani nazývat nemůžu, protože v diskusi se vyměňují povětšinou racionální agrumenty a lidi se k sobě chovají slušně. To, co jsem rozpoutala svým prostým a upřímným komentářem nabylo gigantických rozměrů a povětšinou tam teď lidi jen uráží mě, mé názory a vůbec všechny, kteří jsou buď nějakým způsobem PRO-uprchličtí, nebo jsou nezaujatí.


Vlna kritiky

26. září 2015 v 13:38 | Kate |  Tváře války
I když teď již nějakou dobu nejsem ve své kůži, nemohla jsem se oprostit od tématu uprchlíků a strachu z islámu. Ať se hnu, kam se hnu, ať poslouchám jakoukoli rádiovou stanici, ať pročítám jakékoli noviny či online zprávy, všude mě pronásleduje strašák posledních měsíců.

Uprchlíci.... BĚŽENCI.... MIGRANTI... IMIGRANTI.... emigranti.... stěhovavý šmejdi.... ISLÁMSKÝ PŘISTĚHOVALCI....

Už jsem to nemohla dál snášet. Jsem jako balónek - když ho nafouknete moc, praskne! A to se potom, vážení a drazí čitatelé, dějou zajímavý věci!


Zkuste si útěk ze Sýrie

26. září 2015 v 10:04 | Njina |  Témata týdne
Festival dokumentárních filmů s lidsko-právní tématikou Jeden svět zveřejnil na svých stránkách jeden velice zajímavý odkaz. Web BBC vytvořil takový jednoduchý testíček, ve kterém zjistíte, zda vás vaše rozhodnutí zdárně dovedou na konec cesty, nebo zda-li skončíte v uprchlických táborech třeba v Turecku, nebo Řecku, či jestli cestu vůbec přežijete ve zdraví.


Šílenství

25. září 2015 v 18:11 | Kate & Njina :-) |  Vlastní tvorba
Opravdové šílenství začíná vždy pomalu a nenápadně. Zprvu si ho nikdo nevšímá, ale jak čas ubíhá, mění se postupně celý člověk. Když člověk překročí jistou mez, nikdo jiný, než on sám ho z krajiny bláznů dostat nemůže.
Nebylo na mě nic zvláštního. Studentka co přeskočila ročník, ovšem s vyhlídkami pouze na práci někde v kanceláři jako sekretářka nebo spíš jen úřednice, ale s potenciálem a temperamentem. Nebyla jsem ani moc hezká, jen jsem se uměla obléknout tak, jak si to situace žádala a byla jsem na těch správných místech, znala jsem ty správné lidi - to mě pomalu sunulo po kariérním žebříčku výš a výš.
Bylo mi 24 let. Žila jsem v krásném bytečku v klidné části Prahy. Podle mě můj život neměl chybu - stále svobodná, stále nezadaná! Mohla jsem si dělat takřka všechno co jsem chtěla, a taky že jsem to i dělala.



Šmudlinka

23. září 2015 v 15:33 | Njina |  Názory
Že jsem kolem 6té ráno totálně nepoužitelná už vím. Co na sobě stále nechápu je to, že se nesnažím (dostatečně nesnažím) vyhýbat fungování okolo této prokleté hodiny.


Postupně 2.část

23. září 2015 v 13:07 | Kate |  Vlastní tvorba
Tohle je pokračování mého včerejšího článku. Není to příběh nikoho jiného než-li mě a je pravdivý tak, jak jen může být.
Předchozí část je "Postupně 1.část" - jak nápaditý název, že? :-)


Hádka

22. září 2015 v 19:34 | Kate & Njina :-)
Tma a světlo. Hra stínů na bílých stěnách pokoje. Skrz nezatažená okna dovnitř svítí světlo pouliční lampy. Dvě postavy. Jedna sedí v křesle a nepřítomně pozoruje náhodně vznikající obrazce na stěnách. Druhá stojí za křeslem, otočená obličejem k oknu. Zhasnutá světla. Ticho, které prolomí jen kolem projíždějící auto.
Kdysi to bylo jiné. Seděli tu spolu - jedno tělo, jedna duše. Beze slov vedli konverzaci. Kam se ty časy poděly? Kam odešli ti lidé, kteří si rozumněli?
Staly se věci, které se stát neměly. Zazněla slova, která nikdy nikdo říct neměl. Láska se ztratila, přišla bolest a ta jen tak neodejde. Někdy jsou lidé až moc hrdí na to, aby přiznali chybu.


Postupně 1.část

22. září 2015 v 13:07 | Kate |  Vlastní tvorba
Začíná to nenápadně - jste spokojeni v jeho přítomnosti, cítíte se v klidu a v bezpečí. Vyhledáváte ho, ale zároveň vás vaše osobní mentální zpátečka (brzda) táhne od něj.
"Nejsi pro něj ta pravá..." říká mi mozek. "O čem si spolu chcete povídat? Vždyť pokaždé, když se s ním bavíš, plácáš páté přes deváté. Prostě s ním neumíš mluvit!"
OHHHH! Sklapni mozku! Jako bych už tohle všechno bez tebe dávno nevěděla!
Nikdy nevím o čem s ním mám mluvit a to máme spoustu věcí společných - oba milujeme hudbu, sport (hlavně běhání a volleyball), oba jsme teď strávili polovinu prázdnin na brigádě v hotelu a známe i stejné lidi, které v případě nouze můžeme drbat.


Noční dobrodružství

18. září 2015 v 17:34 | Kate & Njina :-) |  Vlastní tvorba
Na obloze se třpytily miliony hvězd. Temná místa střídaly záblesky světel, záblesky naděje, že tam, daleko v studeném a temném vesmíru, je cosi teplého. Ta světla na noční obloze slibovala nové světy, možná i nový život. Říká se, že hvězdy jsou strážci milenců.
Ta podzimní noc byla nezvykle teplá. Leželi jsme v lese na zemi vystlané barevným spadaným listím. Leželi jsme bez hnutí jen kousek od sebe. Naše ruce se téměř dotýkaly. Bylo ticho, ani jediná větvička nezapraskala. Jako by s námi ztichl celý svět. Na ten krátký okamžik i stromy utichly. Vítr nadále zpíval svou píseň beze slov o tajemných dálkách. Nepotřebovala jsem slova, stačila mi blízskost...