Květen 2016

Osud číslo 88

10. května 2016 v 8:58 | Kate |  Názory
Slunce ještě ani nepohladilo obzor, když se v zapadlé vesničce v podhůří prastarého Šumavského masivu, probudila mladá dívka.
Dříve krátké, avšak nyní dorůstající vlasy, dosahující již po ušní lalůčky, tvořily díky svému rozcuchání kolem dívčiny hlavy korunu v barvě kaštanů. Hluboké modré oči zamrkaly do světa, a když zjistily, že Slunce stále ještě nevyšlo a ony přesto musí vstávat, nespokojeně zamručela.
Pár vteřin děvče bojovalo s touhou přehodit si přes hlavu peřinu a znovu usnout, ale nakonec boj vyhrál zdravý rozum.
Dnes byl jeden z nejdůležitějších dnů jejího života. Právě ke dnešku se vázalo několik měsíců tréninků, spousta téměř probděných nocí a kilogramy vypitého magnesia proti svalové únavě (a na podporu imunity). To důležité, co se právě dnes dělo, byly jednoduše příjimací zkoušky na vysokou školu.
Propadlá technická na rodinném autě jí pořád ještě mírně štvala, ale co se dalo dělat. Auto půjde na STK až za dva dny, takže se na příjimačky bude muset dostat jinak. Vlak byla předem odepsaná záležitost - jednak koleje do její domoviny nevedly a navíc by se musela potýkat s takovým množstvím přestupů, že by to snad ani za cenu předraženého jízdného nestálo. Autobus byl tedy nejpřijatelnější volbou, i když jeli do cílové stanice jen čtyři vozy za den.