Září 2016

Co se může stát...

23. září 2016 v 23:04 | Njina |  Letní tábory
Není nic lepšího, když jste na letním táboře s neznámými lidmi poprvé a vyfasujete funkci zdravotníka. Rázem se totiž stanete naprosto nepostradatelným členem výpravy.Budete to vy a pouze vy, kdo bude ošetřovat zraněné ovečky a domlouvat těm, které se snad samy pokouší zranit.
Jakožto zdravotníkovi vám připadne i nemilý úkol - objeví-li se nějaký ten nemocný na obzoru a bude-li to stav vážnější, který potřebuje do těla narvat prášky v pravidelných intervalech, musíte vstát třebas ve dvě ráno a být schopný chodu.
A to všechno se stalo i mně.
Stala jsem se táborovou zdravotnicí vlastně celkem náhodou.
A taktéž čirou náhodou se mi tak v polovině tábora stala následující příhoda...


Moje první zdravotnicování

22. září 2016 v 13:15 | Njina |  Letní tábory
Odmaturovala jsem úspěšně v květnu letošního roku s vyznamenáním a od té doby prožívám sen každého mladšího školáčka - mám čtyři měsíce prázdnin.
Nejsem ovšem z těch, kteří se rádi válejí doma a nemají diář zaplněný akcemi a brigádami.
Již od začátku čtvrťáku jsem přesně věděla, jaký bude můj prázdninový program, a že bude obsahovat nemálo práce, zábavy, výletů, tréninků a že na mě také v létě čekají dva letní tábory za sebou.
V lednu se k nim náhodou přidal ještě jeden, tentokrát pouze příměstský tábor.
No a v dubnu se čirou náhodou přes známého známého mého známého na obzoru vynořil tábor čtvrtý.


Jsem v bodech (a ještě něco navíc)

19. září 2016 v 11:19 | Njina |  Témata týdne
  1. Jsem člověk pohlaví ženského.
  2. Jsem člověk s 19ti lety života za sebou.
  3. Jsem člověk co má po matuře.
  4. Jsem člověk předvejškového typu.
  5. Jsem člověk poslední dobou dosti nervózní a lenošný.
  6. Jsem člověk, kterého poslední měsíc v 98% najdete rozvaleného u počítače. Nebo u televize. Nebo v síti na dvorku. Nebo u knížky. Nebo v posteli.
  7. Jsem člověk už druhý den churavý...
  8. A proto jsem člověk, který každých pět minut objímá toaletní mísu.
  9. Jsem člověk nesnášející nemohoucnost, ale momentálně jí trpící.
  10. Jsem člověk, který z nudy píše téma týdne, ke kterému se nechtěl vyjadřovat, jelikož má pocit, že blogeři poslední dobou vybírají neustále to samé! To se, sakra, nemůže někdo dozvědět KDO VLASTNĚ JE i jinak, než jen přes téma týdne? Proč se, hergot, nehlasuje o nápaditějších tématech?!

Samozvanci

16. září 2016 v 10:46 | Njina |  Témata týdne
Za strážce doby se dnes považuje kde kdo.
Nafrněná prodavačka v obchodě s luxusním spodním prádlem - ta ženská přeci stráží módu dnešní doby.
Starý zapšklý stařík opírající se v parku o svou ručně vyřezávanou hůlčičku, který jen neustále brblá něco o dnešních nevychovaných spratcích a o nemravných holkách s příliš krátkými sukněmi.
Strážcem doby může být holohlavý namakaný chlapík s tvrdým pohledem, nosící tričko "Ivčrn" s přeškrtnutým obrázkem něčeho, o čem nemá ani páru - tenhle chlápek je nejen strážce naší doby, ale zároveň je fanatickým vlastencem, který hrdě nese vlajku obráceně a v polovině první sloky odrhovačky jménem "Kde domov můj" se zasekne a netuší jak že jsou ta slova dál.
Strážcem naší doby jsou matky s rozmachanými děcky, které celé dny a noci nedělají nic jiného než studují jednu příručku o "Správné výchově dětí" a o "Šťastném manželství navěky", plus k tomu přičítají pornoromán Fifty shades.
Strážcem, ač se to nemusí zdát, ještě stále je naše matinka, jež má ve všem pravdu vždy a všude, matinka s níž se nediskutuje a každý kdo má jiný názor je označen cejchem zatoulané ovečky, o kterou je třeba přerazit hůl.
A samozřejmě nesmíme zapomenout na vzdělaného nevzdělance, který vyšlápl Šalamounovo (vy víte co) - jop, i ten patří ke strážcům...


Čajování v čajovně

13. září 2016 v 20:11 | Kate |  Názory
Zbožňuji čajovnu! Nikdy jsem neměla moc chuti ani příležitostí zajít si do čajovny v našem nejbližším městě, ale teď lituji každého promarněného okamžiku, který tam nebyl stráven.
Tentokráte jsem tam vkročila ne vlastní vinou. Jedna z mých kamarádek, Marťa, se nedostala na vysokou a začala pracovat. Rozhodla jí musím nějak odreagovat, aby zapomněla na svou namáhavou a velice, velice špatně placenou práci asistentky pedagoga, přičemž ten pedagog je její vlastní matka (se kterou nikdy neměla zrovna nejlepší vztah). Marťa má onu čajovnu jen asi dvěstě metrů od školy, takže ji samozřejmě navrhla jako místo schůzky.



Jízda stopem

7. září 2016 v 11:09 | Njina |  Názory
Dnes, ani ne týden po začátku školního roku, dokázal můj bratr zaspat. A že zaspal opravdu pořádně. Vyučování mu začíná výjimečně v 8:00 a bratříček si začátek dne posune až na 10:00. Navíc mu ještě ujely autobusy, takže jsem byla nucena opět vytáhnout auto z té temné, naftou a benzínem páchnoucí a pavouky prolezlé kobky jinak nazývané garáž.
Cesta to, díky již dva roky trvající opravě mostu, jež jak se domnívám se bude opravovat po zbytek mého života, byla vskutku dlouhá, ale zábavná. Opět jsem si osvěžila řidičské hmaty a chvaty, vybírala jsem hudbu podle SVÉHO vkusu a byla jsem pánem toho tunového miláčka.


Těžko mi prohrát

5. září 2016 v 22:48 | Njina |  Témata týdne
Jako malému miminku mi bylo, od někoho z výšin, určeno, že se stanu osobou soutěživou. A bylo to na mně znát už tehdy! Již tehdy jsem prostě musela vynikat.
Byla jsem nejmenším dítětem v porodnici, všechny věci darované od všech možných příbuzných mi byly moc velké, byla jsem prvorozené dítě a k tomu ještě prvorozená dcera, brzy jsem se začala smát záměrně, brzy jsem začala žvatlat, brzy lézt a chodit. Hlavičku jsem měla už od porodnice plnou vlásků a oči veliké jako planety. Byla jsem buď nejtišší nebo nejhlasitější dítě - nikdy ale něco mezi tím. Jako bych s ostatními mrňaty soutěžila. No, já vlastně asi opravdu soutěžila.


Diskuze

3. září 2016 v 13:52 | Kate |  Letní tábory
Domnívala jsem se, že pravidla slušné diskuze jsou všeobecně známa a domněnka, že mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi je slušná diskuze něčím normálním se ukázala být milnou.
Moje představy zvládla rozvrátit jedna jediná ženština.
Ta dáma má za manžela velice vzdělaného chlápka, který vystudoval hned několik vysokých a už delší dobu na jedné z nich přednáší. Jeho manželka je středoškolská učitelka angličtiny, což je samo o sobě skvělé, ale když sloučíte TUHLE osobu s jejím povoláním rázem budete litovat všechny její minulé, přítomné i budoucí žáky najednou.


Rozpolceni mezi světy

3. září 2016 v 9:38 | Kate |  Témata týdne
Zrovna dnes ráno jsem se brodila po kotníky v nejrůznějších kabelech, drátech, drátkách, šroubečkách, disketách, CD-romů, flashkách, DVDček, placatých obrazovek a i těch starých objemných obrazovkových babičkách, které když vám spadnou na nohu, okamžitě vám rozdrtí každou kůstku.
Můj tatínek je tak trochu ajťákem, takže se u nás doma najde nejeden historický kousek techniky počítačové a možná i techniky jiné.
Při pohledu na všechen ten kov a plast jsem si uvědomila, jak rychle jsme se mi lidičkové vlastně dostali od zabíjení se kyji po zabíjení se bombami, atomovkami a biologickými zbraněmi.


Instruktor vs. vedoucí

2. září 2016 v 23:14 | Kate |  Letní tábory
Občas jsem až brutálně upřímná. Nemusím být opilá, stačí k tomu jen pořádná dávka špatného chování nebo jednání, které se uskuteční přímo před mojí osobou. Lidé velice brzy po seznámení se mnou zjistí, že na paškál si beru kohokoli, kdekoli a kdykoli, aniž bych si něco vyčítala či se za své jednání styděla.
Práce se mnou je díky této, a upřímně nejenom této, vlastnosti pořádná jízda na šílené horské dráze - nikdy nevíte jestli jste právě nahoře či dole a kam pojedete dál.
Již nejméně po čtyři roky přes léto vždy pracuji na letních táborech. Funkce, které jsem tam zastávala byly vedoucí oddílu a instruktor + párkrát jsem jela i jako členka tzv. technického týmu, což zní možná vzletně, ale prakticky jsem tam byla něco jako myčka a hajzlbába.
Musím se přiznat, že lepší jsem jako vedoucí.