Spolu-obydlování koleje

2. prosince 2016 v 11:21 | Njina |  Názory
Se spolubydlícími je to prostě kříž a to zvlášť se spolubydlícími na třílůžáku na koleji.
Když chytnete fajn lidi, můžete si pískat a šťastně a spokojeně si žít až do konce akademického roku.
Jenže když chytnete cokoli jiného, než fajn lidi, máte to prostě blbý...



Na mojí vejšce začal semestr až v říjnu a od té doby bydlím na koleji.
Vejška je něco naprosto úžasného - pokud si teda vyberete ten (pro vás) správný obor, dobrou vysokou a pokud chytnete i celkem pěkný pokojíček.
A zrovna já jsem všechny ty tři věci dost dobře vychytala.
Ovšem to, co už nezáleželo na mě, to se zrovna moc dobře nepovedlo - ano, mluvím teď o výběru spolubydlících.

(Moje spolubydlící budu v následujícím textu oslovovat jako "Bloncku" a "Brunetu", jelikož jejich jména ani moc uvádět nechci...)

Zprvu to vypadalo slibně. Obě holky působily nekonfliktně a uvolněně a i když jsme každá z jiného oboru, celkem jsme si i rozuměly. Tak to trvalo asi první tři týdny.
Pak začala Brunetka, která bydlí asi jen třicet kiláků od univerzity, každý den jezdit domů za přítelem a na koleji vlastně úplně přestala spát. Nechávala po sobě nehorázný bordel a klasicky po sobě nikdy nic nemyla, tudíž hrneček potažený plísňovým "trávníčkem" byl pravidelností.

I Bloncka se začala moc hezky vybarvovat.
Ukázalo se, že je to až neskutečně náladová a se vším vždy nespokojená mrcha, která si myslí, že jen ona je ta úžasná.
A jelikož ona na koleji je takřka neustále, je právě mé blonďaté spolubydlící zasvětcena převážná většina článku.
Blondý je typ domácí lemry - kam nemusí, tam nejde.
Když může zůstat doma, zůstane doma - bohužel se ovšem ještě ani jednou nestalo, že by vážně zůstala doma a na kolej by vůbec nejela...
Blondý je holka, abych tak řekla, krev a mlíko.
Každý den, když jdu běhat, slýchám od ní, jak ona závodně lyžovala, plavala a prostě jak byla skvělá, že mohla být v národní reprezentaci.
Blondý nikdy nevzala koště do ruky. Hadr viděla jenom z dálky. Vytírání je neznámý pojem.
Jediné, k čemu jsem jí dokázala dokopat, je vynášení koše a i to stejnak často dělám sama.
Ráno mě piskuje kvůli budíku - já vstávám na přednášky na sedmou, ona něco sem tam má sice taky, ale před dvanáctou nikdy nevyleze z pelechu.
Má spolubydlící je snad alergická i na čerstvý vzduch, neboť když je místnost opravdu hodně zadýchaná, odmítá otevřít okno.
Ovšem tou nejhorší charakteristikou mé spolubydlící je kouření a dokonce i hulení - a to i přímo na pokoji.

A co dělat s takovými spolubydlícími?
Pokud jste povahově založení jako já, jednoduše jim všechno narovinu řeknete...
Několik dní byla nálada na pokoji na bodu mrazu, ale nakonec se holky přeci jen zlepšily.
Uklízím za ně stejnak já - vytírám, zametám a stále příležitostně vynáším koše - ale dělám to hlavně proto, že na koleji trávím nejvíc času (občas i celé víkendy).

Vysoká je vážně skvělá!
Naučí vás jednat na rovinu tak, jak jste nikdy dřív nejednali!!!
Lidi, prostě pokud můžete - na vysokou jděte a na svoje spolubydlící nebuďte zlí, ani protivní. Buďte upřímní!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. prosince 2016 v 17:04 | Reagovat

No teda, pěkně jsi to vychytala, jen co je pravda... ale aspoň že máš dobré to ostatní a škola tě baví :-) Budu držet palce do příštího akademického roku - snad se co do spolubydlících vyvede lépe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama