Článek po dlouhé době ;)

10. srpna 2017 v 14:55 | Kate |  Názory
Vážení a drazí - času je pomálu, věcí na vyřešení je hodně a míra únavy narůstá. Přimět se nyní psát nějaké články na blog, bývá nesmírně těžké a po nějakou dobu to nyní bylo dokonce nemožné.
Ach, jak ráda bych bývala byla obohatila internetový blogový svět o nějaký svůj názor, myšlenku či o zážitek. Ach, jak moc se mi po takové možnosti stýskalo...


Již spoustukráte jsem si v hlavě připravila koncept na článek, narýsovala jsem si kostru nové povídky či mne napadlo pokračování nějaké staré. A tak jsem si mnohokrát našla čas posadit se k počítači, zapnout internet a položit své ruce na klávesnici. Avšak v tu chvíli, jako by má hlava byla vymetená. Často jsem nedokázala zformulovat byť jen jedinou větu. Často jsem byla odrazena od psaní již na žačátku svého snažení, neboť jsem stihla pozapomenout, o čem jsem vlastně chtěla psát. Jindy jsem pro změnu článek téměř dopsala, ale jakýmsi kouzlem jsem nedokázala napsat jeho konec.
A přitom témat, názorů a vzpomínek mám stále dost. Každý den je jený a každý den je hoden zapsání. Každý den je vhodný k tomu, aby se z něj poučili druzí. Do mého života stále vstupují noví zajímaví lidé s neotřepanými názory a můj život těmi lidmi za poslední rok jen překypuje.
Z mého života však odcházejí i přátelé a známí a i o tom jsem toho chtěla hodně napsat - jen to vždycky tak nějak nevyšlo.
I nadále bych byla ráda povzbuzovala.
I nadále bych chtěla někoho pobavit formou svého článku.
I nadále bych ráda inspirovala!

Říká se, že když něco opravdu hodně chceme, že když po něčem opravdu hodně toužíme, tak si k tomu vždy cestu najdeme. A to, drazí čtenáři, je neskutečná živá pravda, která funguje každý den a já její dotyk každý den pociťuji.
Čas je relativní - to ostatně věděl již Albert Einstein. Čas totiž utíká různě rychle - záleží na tom, s kým ho trávíme.
A já se rozhodla věnovat trochu svého času i blogu a jeho návštěvníkům. Právě blog formoval velkou část mého života. Právě blog mi dodával tolik síly, přesně když jsem to potřebovala.
Psaní mi dávalo v životě jakýs takový pevný bod, který se nikdy neměnil. Ani když kolem mne zuřila vichřice a vše se rozpadalo v prach nebo se vše měnilo.
To, co dáváme, to se nám také vrátí...
A já chci i nadále dávat naději všude tam, kde to může být podstatné...
;) KATE (;
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 29. srpna 2017 v 9:43 | Reagovat

Trošku jsem se lekla, že je to poslední článek a že se loučíš, protože nemáš na blog čas... ale pak jsem četa a dál a velmi se mi ulevilo! Hurá, vítej zpět! Na články se moc těším :-)

2 Kate Kate | E-mail | Web | 11. září 2017 v 7:48 | Reagovat

[1]: Díky :-) Už mi blogování chybělo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama